Lidé nám nevěří, stěžovali si v roce 1975 redaktoři Československého rozhlasu

Jedním z důkazů je starý zvukový záznam „stranického aktivu“ zaměstnanců Československého rozhlasu z ledna 1975. 

Období mezi sjezdy Komunistické strany Československa (KSČ) vyplňovala pravidelná zasedání Ústředního výboru KSČ. Scházela se třikrát čtyřikrát do roka. Málokdy ale řešila něco zásadního.

Čtěte také

Hovoří Moskva, slovem i písní

Byly to hodiny frází o budování socialismu a plnění plánů. Po každém zasedání následovaly komunistické schůze na krajské, okresní a místní úrovní, pak i v jednotlivých podnicích. Prostě všude, kde měla komunistická strana organizace.

V lednu 1975 – měsíc po zasedání ústředního výboru na přelomu listopadu a prosince 1974 – se sešli komunisté z Československého rozhlasu. Jejich zasedání otevřel dvě a čtvrt hodiny trvající projev Oldřicha Švestky.

Tento člen Ústředního výboru KSČ patřil ke „zdravému jádru“ ortodoxních komunistů, kteří se nenechali „zmást“ uvolněním z jara a léta 1968. I prostředí Rudého práva, kterého byl do roku 1968 šéfredaktorem, mu nakonec přišlo málo levé, takže stál u zrodu vypjatě levicového časopisu Tribuna. Do čela Rudého práva byl postaven znovu v roce 1975.

Od Hvězdy k Radiu Luxembourg

Pracovníky rozhlasu Švestka hned na začátku aktivu upozornil, že vedení KSČ od nich rozhodně neočekává cosi, co by – byť i jen vzdáleně – mohlo připomínat pokus o objektivní informování o událostech doma a ve světě.

Čtěte také

Rudý říjen na rozhlasových vlnách

„Jde nám o to, abychom účinným způsobem šířili vědecký světový názor, ideje marxismu-leninismu, ideje proletářského socialistického internacionalismu. Zvyšování ideové úrovně našeho lidu je velký, pozitivní úkol, neoddělitelně spojený s bojem proti všem marxismu-leninismu cizím a nepřátelským ideovým vlivům a směrům, s bojem proti nacionalismu a antisovětismu, proti pravicovému oportunismu a revisionismu, proti maloměšťáckému myšlení a jednání.“

Jak se tehdy dělalo zpravodajství

V reakci na Švestkův projev vystoupilo několik pracovníků rozhlasu, každý se „svou troškou do mlýna“. Například vedoucí Redakce zpravodajství a publicistiky Květoslav Faix si stěžoval, že posluchači stanice Hvězda, zejména ti mladší, jsou zklamáni hudbou na Hvězdě a houfně přecházejí k poslechu Radia Luxembourg.

Čtěte také

Když ztichl socialistický hlas pravdy aneb Stanice Vltava plnila po srpnu 1968 éter propagandou

Reportér Ilja Jenča hovořil pro změnu o tom, že posluchači věří spíš zahraničním stanicím než Československému rozhlasu.

„Neslouží nám ke cti, že o událostech v Československu informujeme mnohem později než některé západní stanice. Zpráva o požáru v nějaké továrně v Československu, zveřejněná západní stanicí o hodinu dřív než u nás, obsahuje třeba informace o zemřelých. Za další dvě hodiny se zjistí, že ke ztrátám na životech nedošlo. Takže my odvysíláme zprávu pravdivou. Lidé ale věří té první, zkreslené. Jednak proto, že byla první, jednak proto, že nás podezírají ze snahy zaretušovat pravdu.“

Podobných perel padlo z úst rozhlasových komunistů při jejich setkání v lednu 1975 daleko víc. Ty nejlepší si můžete poslechnout v pořadu Archiv Plus.