„Krásná jako žena.“ Bratislava měla podle Hitlera odolat Rudé armádě jako pevnost, ušetřila ji krása
Bratislava měla být na konci druhé světové války dobře opevněnou a neprostupnou pevností. Pokud skrze ni Rudá armáda projde na Vídeň, tak jedině přes její trosky, představoval si Adolf Hitler. Skutečnost však byla nakonec taková, že takzvaná Festung Pressburg padla za jediný den, 4. dubna 1945. A proč se z Bratislavy nestala hromádka rozvalin? Údajně za to mohla i její krása, jak vzpomíná v Archivu Plus jeden z pamětníků.
Bratislava byla po dobu druhé světové války hlavním městem Slovenského státu, který byl vyhlášen 14. března 1939. Jako spojenec Hitlerovy Třetí říše byl tehdy ve výhodě oproti okupovaným Čechám a Moravě.
Na sklonku války se však karta obrátila. Obyvatelé Bratislavy vyhlíželi blížící se Rudou armádu s obavou. Umocnily ji informace o situaci v Budapešti, dobyté v polovině února po padesátidenním obléhání, které si vyžádalo tisíce mrtvých civilistů. Mnoho bratislavských rodin tak vyslyšelo výzvu k dobrovolné evakuaci a odešlo na venkov.
Čtěte také
Ještě 20. března 1945, tedy pouhé dva týdny před osvobozením města, pronesl na bratislavském náměstí slovenský poslanec František Hrušovský:
„Ani v rudých boľševikoch, ani v ich čechoslováckych prisluhovačoch nevidíme svojich slovanských bratov, lebo jedni i druhí sú iba slepým nástrojom svetového židovstva, ktoré ženie všetky slovanské národy do rovnakej záhuby.“
František Hrušovský po těchto slovech už na rudé bolševiky v Bratislavě dlouho nečekal. Stejně jako členové slovenské vlády a prezident Jozef Tiso město ještě v březnu 1945 opustil a po válce zůstal v zahraničí. Odešel nejprve do Itálie a posléze do USA, kde byl významným představitelem slovenského exilu.
Pevnost Bratislava
Ve druhé polovině března roku 1945 bylo všem jasné, že se fronta blíží a že se Třetí říše a s ní i Slovenský stát blíží ke svému konci zrovna tak. Byl tu však jeden faktor, který dával Hitlerovým spojencům naději. Hlavní město Slovenského státu bylo na příchod rudých nepřátel dobře připravené.
Čtěte také
Bratislava měla být nedobytná pevnost, přes kterou Sověti neprojdou. Tak si to alespoň představoval Hitler, který ji označil za Pevnost Bratislava, Festung Pressburg.
Rudé armádě měly zabránit v postupu tři obranné linie. Byla vybudována minová pole, postaveny betonové zábrany, vykopány zákopy pro pěchotu a tanky a další a další dokonalé překážky.
Na konci března bylo opevnění ze tří stran hotovo. Osvobozenecká armáda se však začala přibližovat i z té čtvrté. Opevněnou Bratislavu by tak nejen obešla, ale především obklíčila.
Proto němečtí velitelé těsně před jejím příchodem rozhodli, že se z města stáhnou. Z německých obránců tak do 4. dubna zbyl v Bratislavě jen zlomek.
Krásná jako žena
A jakže to bylo s onou předem deklarovanou krásou, která Bratislavu údajně zachránila před zničením? Na rozhlasové archivní nahrávce v pořadu A léta běží z dubna roku 1975 se o ní rozpovídal jeden se sovětských velitelů, viceadmirál Georgij Nikitič Cholosťakov:
„Bratislava ze strany Petržalky je velice krásná. Nevím, dá-li se to tak říci, ale Budapešť je krásná jako muž, ale Bratislava, ta je krásná jako žena. Dokonce i velitel dělostřelectva, takový velice přísný velitel, dal příkaz nestřílet hned sem, hned tam, to znamená na památníky a krásná místa. Takže Bratislava byla díky své kráse uchráněna před zničením.“
Čtěte také
Kromě toho, že Bratislavu před výraznějším poničením údajně zachránila její krása, jistě zaujme, že se na jejím dobývání podílela Dunajská válečná flotila a část města tak osvobodila námořní pěchota. A za zmínku stojí také osud jejího zmiňovaného velitele.
Po válce se viceadmirál Cholosťakov dočkal mnohých uznání a také mnohých vyznamenání, což se mu nakonec stalo osudným. Zemřel totiž v roce 1983 násilnou smrtí, když se stal společně se svojí ženou ve svém moskevském bytě obětí lupičů, kteří se na krádeže a prodej vyznamenání specializovali.
Jak probíhalo osvobození Bratislavy, si v dobových nahrávkách i ve vzpomínkách pamětníků můžete poslechnout v pořadu Archiv Plus Českého rozhlasu Plus.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
