Ucho i Páni kluci vznikli podle scénáře Jana Procházky. Po okupaci byl v nemilosti, šla po něm StB

11. duben 2025

Archiv Plus

Přes třicet filmů, které zůstaly po spisovateli a scenáristovi Janu Procházkovi, patří k tomu nejlepšímu v československé kinematografii. Nejvíc ho proslavila spolupráce s režisérem Karlem Kachyňou. Z jejich dílny vyšly například filmy Ať žije republika (1965), Kočár do Vídně (1966), Noc nevěsty (1967) a Ucho (1970). Pak ale Procházka musel barrandovská studia opustit a zemřel dřív, než dosáhl tvůrčího vrcholu. V Archivu Plus připomene jeho osud Martina Sedláková.

Jan Procházka (1929–1971), rodák z moravských Ivančic, pocházel z rolnické rodiny, prošel si mládežnickým i komunistickým obdobím, v padesátých letech pracoval v ústředním výboru Československého svazu mládeže.

Čtěte také

Karel Kachyňa točil od 50. do 90. let. Jak to bylo možné?

V první polovině 60. let působil jako dramaturg a scenárista Filmového studia Barrandov, kam ho doporučil spisovatel František Kožík. Všiml si totiž mimořádného Procházkova talentu.

V polovině 60. let platil Procházka za přítele prezidenta Antonína Novotného. Na režisérovu přímluvu například Novotný propustil z vězení spisovatele Jana Beneše.

Jenže kvůli svému angažmá za pražského jara v roce 1968 se Procházka ocitl v nemilosti nového režimu a barrandovská studia musel opustit. V roce 1969 byl i vyloučen z KSČ.

Radoslav Brzobohatý a Jiřina Bohdalová ve filmu Ucho|foto:Národní filmový archiv

Stihl ještě natočit snímek Ucho o zvůli státní moci s Radoslavem Brzobohatým a Jiřinou Bohdalovou v hlavních rolích, film ale skončil na dvacet let v trezoru a diváci na něj mohli do kin až v prosinci 1989.

Pod scénář ke Kachyňově filmu Už zase skáču přes kaluže (1970) se už Procházka nesměl kvůli Husákovu „normalizačnímu“ režimu podepsat.

Procházka se také stal obětí dezinformační kampaně Státní bezpečnosti, která v televizním dokumentu nechala zveřejnit jeho upravené, tajně pořízené odposlechy rozhovorů s profesorem Václavem Černým.

Čtěte také

Československá televize byla poslušnou služkou komunistického režimu. Podílela se na uštvání lidí pražského jara, připomíná historik

Podle jeho scénářů vznikly i filmy jiných režisérů, například Maratón (1968) Iva Nováka a Slasti Otce vlasti (1969) Karla Steklého.

Další úspěšné filmy vznikly až po Procházkově smrti na základě jeho pozůstalosti, například Kachyňovy snímky Městem chodí Mikuláš (1992), Kráva (1993) a zejména populární dětský film Páni kluci (1975) Věry Plívové-Šimkové.

Byl také autorem několika próz. Jeho publicistická kniha Politika pro každého, ve které se zabýval negativními jevy ve společnosti, byla v době normalizace populární mezi studenty.

Jan Procházka zemřel v Praze 20. února 1971.

autor: David Hertl