Kariéristka, nebo žena z lidu? Kým byla Marie Majerová, milovnice koňaku a mužů

Byli mezi nimi spisovatelé i politici, kteří velmi tendenčně vyjadřovali svůj vřelý osobní i profesní vztah k Majerové, o čemž svědčí i archivní ukázky Československého rozhlasu.

Čtěte také

Byla KSČ za první republiky státotvornou stranou? Bez uzardění říkám, že nebyla, odpovídá historik Pernes

Například Josef Rybák, komunistický publicista, básník i prozaik, který se za normalizace v roce 1972 angažoval při zakládání nového Svazu českých spisovatelů, jehož byl později také předsedou, se tím netajil. S Majerovou ho pojila ideová orientace a zážitky z proletářského dětství.

K dalším jejím nejbližším přátelům a obdivovatelům patřil i spisovatel Jan Pilař a Josef Hora, kteří ji navštěvovali na Bečvářce. Marie Majerová udržovala přátelské styky i se sovětskými spisovateli Alexandrem Fadějevem či Borisem Polevým. Jejím idolem byl zřejmě Vladimir Vladimirovič Majakovskij.

Tělo Majakovského a vyznání Majerové

„K jednomu ‚hříchu‘ se znala veřejně: byl jím Vladimir Majakovskij.“

Čtěte také

Ikona socialistické kultury, která se odmítla starat o vlastní dítě. Osudové ženy: Marie Majerová

„Jednou na něj přišla řeč, když se vzpomínalo na jeho pražské extempore v roce 1927 ve vinohradském kulturním domě (dnešním Ústředním kulturním domě železničářů), v jednom z jeho sálů, dnes v Sále Majakovského. Seděli jsme ve spisovatelském klubu a Adolf Hoffmeister vyprávěl, jak měl Majakovského ve svém bytě na večeři, po které tento gigant poezií i postavou něco zarecitoval, a jak mu rezonoval hlas. Majerová se v těch chvílích naklonila k mému uchu: ‚Ale o tom nejdůležitějším vám povím já,‘ šeptala mi. ‚Och, jaké měl ten Majakovskij tělo...!‘ A nostalgicky se ponořila do sebe, majíc vedle sebe o křeslo opřenou tu svoji hůlku...“

Marie Majerová (1882–1967)

Byla to spisovatelka, publicistka, překladatelka, divadelní kritička i členka ženského hnutí patřila ve 20. a 30. letech k osobnostem první republiky a byla výraznou osobností předválečné prózy. Za vrcholné období české literatury v těchto letech lze považovat například díla Karla Čapka, Jaroslava Haška, Vladislava Vančury, Eduarda Basse, Ivana Olbrachta nebo Karla Poláčka. Vedle společenského románu, katolické a legionářské literatury se objevuje socialistický realismus, zastoupený právě Marií Majerovou. Ta svou politickou orientaci promítla i do novinářské činnosti, i když publicistkou v tom pravém slova smyslu nebyla.

Do jakých periodik přispívala, co jí imponovalo? Jakou hudbu ráda poslouchala a jak ji viděli její přátelé? Poslouchejte v pořadu Archiv Plus. (Repríza.)