Leden 1977: My ty chartisty vyvezeme zadarmo!

5. srpen 2022

Ztroskotanci a samozvanci – tak byli nazváni signatáři Charty 77 v článku Rudého práva z 12. ledna 1977. Je považován za pomyslné zahájení kampaně Husákova režimu proti občanské iniciativě. Kritizovala totiž státní moc za nedodržování lidských a občanských práv.

Připravil: David Hertl
Premiéra: 13. 1. 2017

Denní tisk pak zveřejňoval pravidelně články, které Chartu 77 odsuzovaly – redakční komentáře, rozhovory i dopisy čtenářů. Podobný průběh měla kampaň proti Chartě 77 i ve vysílání rozhlasu. Dodnes ji můžeme částečně rekonstruovat, protože se zachovala ucelená řada Rozhlasových novin, vysílaných každý večer na stanici Praha.

Odpadlíci, chytráci, elitáři…

Je zřejmé, že rozhlas měl oproti Rudému právu jednodenní náskok: už 11. ledna večer odvysílal komentář obávaného rozhlasového normalizátora Květoslava Faixe, šéfredaktora Ústředního vysílání politického zpravodajství a publicistiky.

Z jeho tónu – o chartistech hovořil jako o pomahačích imperialismu, zrádcích a renegátech zahrnovaných tučnými honoráři – mohl obyčejný posluchač jen těžko vytušit, jak ostrá a mohutná kampaň proti Chartě 77 bude.

Kampaň proti Chartě měla svůj první vrchol 28. ledna 1977 v památném shromáždění kulturních pracovníků v Národním divadle, později nazývaném Antichartou. Do té doby promluvila v rozhlasovém vysílání ještě řada lidí; vydávají neveselé svědectví o tom, jaké časy u nás v lednu 1977 panovaly.

Následujícího dne už byly komunistickou stranou ovládané sdělovací prostředky plné odpadlíků, chytráků, elitářů či zkrachovanců – to abych vyjmenoval jen několik slov, kterými se to v článcích a v rozhlasovém nebo televizním vysílání hemžilo.

Tak pravil Kalabus

Rozhlas, podobně jako televize a denní tisk, šikovně kombinoval oficiální komentáře a ohlasy takzvaně „obyčejných lidí z ulice“. Dnes už jen těžko domyslíme, kdo z nich mluvil na mikrofon dobrovolně, koho museli přemlouvat, komu vyhrožovali – a kdo měl třeba odvahu a neřekl nic. Zůstaly jen zaznamenané hlasy, které jsou smutným svědectvím o dobové atmosféře.

Čtěte také

„Páni na Západě a jejich sdělovací prostředky upekli opět ve svých antikomunistických kuchyních v duchu vlastních buržoazních představ jednu pochybnou lahůdku,“ řekl v polovině ledna nositel vyznamenání Hrdina socialistické práce, tavič z vítkovických železáren Josef Kalabus.

„To se vezme notná dávka lží a výmyslů, důkladně se všechno promíchá, přidá se ostré koření a případně špinavé sliny emigrantů – a vznikne protistátní, protisocialistický, protilidový a demagogický pamflet.“

Podívejte se na video ze slavné Anticharty z 28. ledna 1977. Prohlášení kulturních pracovníků přečetla Jiřina Švorcová:

Rzounek, Švorc, Vala

Do kampaně proti Chartě 77, která nabírala na intenzitě, byl v lednových dnech zapojen doslova kdekdo. Jejím významným a dnes už zapomenutým okamžikem byla 24. ledna takzvaná „tisková konference zástupců pražských pracujících se zahraničními novináři“.

Čtěte také

Režim nic neponechal náhodě, takže těmi pracujícími byli především komunističtí a odborářští funkcionáři z různých podniků a institucí.

A pochopitelně nesměly chybět známé osobnosti: marxistický literární kritik Vítězslav Rzounek, který se zapsal do historie umlčením řady nepohodlných spisovatelů a cenzorskými zásahy do literatury. Pak herec Václav Švorc, což byl častý představitel různých funkcionářů v politicky exponovaných filmech v 70. letech, nebo herec Jiří Vala, jinak také neohrožený socialistický pohraničník ve známém filmu Král Šumavy. Všichni samozřejmě odsuzovali Chartu 77 a její signatáře…

Rudé právo psalo 29. ledna 1977 o shromáždění kulturních pracovníků v Národním divadle předchozí den, později nazývaném Antichartou

Do Rakouska zadarmo

Ke konci ledna 1977 nabírala kampaň proti Chartě 77 na intenzitě. Slovo ve vysílání rozhlasu dostával už prakticky každý – tedy pokud byl ochoten se jakýmkoli způsobem „otřít“ o Chartu 77. Atak například 27. ledna 1977 promluvil v Rozhlasových novinách Zdeněk Husák z lokomotivního depa v Českých Budějovicích:

„Myslím si, že mohu nejen za sebe, ale i za všechny železničáře říci, že na včerejší schůzi, kde bylo přítomno 120 pracujících našeho depa, byl pamflet Charta 77 jednomyslně odsouzen. Proti těmto zaprodancům vystoupili nejen dělníci, ale i naši techničtí pracovníci, kteří doslova říkali – Jak je možné, že my máme plné ruce práce, a oni nám zde v republice kalí vodu? Ať jdou tam, kde vidí svoji budoucnost a odkud berou svůj žold. A pokud si vyberou Rakousko, my jihočeští železničáři je tam rádi a zadarmo odvezeme, protože víme, že nám v naší republice v budování socialistické vlasti stejně nic nepomůžou.“

Celý pořad Archiv Plus si poslechněte v audiozáznamu.

autor: David Hertl
Spustit audio

Související