Leden 1977: My ty chartisty vyvezeme zadarmo!

13. leden 2017
V pražském Divadle hudby se 4. února 1977 sešli umělci působící v oblasti zábavného umění, aby vyjádřili jednoznačný souhlas s provoláním čs. výborů uměleckých svazů vyhlášeném na slavnostním shromáždění v Národním divadle - říká dobový popis fotografie

Ztroskotanci a samozvanci – tak byli nazváni signatáři Charty 77 v článku Rudého práva z 12. ledna 1977. Je považován za pomyslné zahájení kampaně Husákova režimu proti občanské iniciativě, kritizující státní moc za nedodržování lidských a občanských práv.

Odpadlíci, chytráci, elitáři…

Denní tisk pak zveřejňoval pravidelně články, které Chartu 77 odsuzovaly – redakční komentáře, rozhovory i dopisy čtenářů. Podobný průběh měla kampaň proti Chartě 77 i ve vysílání rozhlasu. Dodnes ji můžeme částečně rekonstruovat, protože se zachovala ucelená řada Rozhlasových novin, vysílaných každý večer na stanici Praha.

Je zřejmé, že rozhlas měl oproti Rudému právu jednodenní náskok: už 11. ledna večer odvysílal komentář obávaného rozhlasového normalizátora Květoslava Faixe, šéfredaktora Ústředního vysílání politického zpravodajství a publicistiky. Z jeho tónu – o chartistech hovořil jako o pomahačích imperialismu, zrádcích a renegátech zahrnovaných tučnými honoráři – mohl obyčejný posluchač jen těžko vytušit, jak ostrá a mohutná kampaň proti Chartě 77 bude.


Kampaň proti Chartě měla svůj první vrchol 28. ledna 1977 v památném shromáždění kulturních pracovníků v Národním divadle, později nazývaném Antichartou. Do té doby promluvila v rozhlasovém vysílání ještě řada lidí; vydávají neveselé svědectví o tom, jaké časy u nás v lednu 1977 panovaly. Připomenout si je můžete prostřednictvím pořadu Archiv Plus.

Následujícího dne už byly komunistickou stranou ovládané sdělovací prostředky plné odpadlíků, chytráků, elitářů či zkrachovanců – to abych vyjmenoval jen několik slov, kterými se to v článcích a v rozhlasovém nebo televizním vysílání hemžilo.

Tak pravil Kalabus

Rozhlas, podobně jako televize a denní tisk, šikovně kombinoval oficiální komentáře a ohlasy takzvaně „obyčejných lidí z ulice“. Dnes už jen těžko domyslíme, kdo z nich mluvil na mikrofon dobrovolně, koho museli přemlouvat, komu vyhrožovali – a kdo měl třeba odvahu a neřekl nic. Zůstaly jen zaznamenané hlasy, které jsou smutným svědectvím o dobové atmosféře.

„Páni na Západě a jejich sdělovací prostředky upekli opět ve svých antikomunistických kuchyních v duchu vlastních buržoazních představ jednu pochybnou lahůdku,“ řekl v polovině ledna nositel vyznamenání Hrdina socialistické práce, tavič z vítkovických železáren Josef Kalabus: „To se vezme notná dávka lží a výmyslů, důkladně se všechno promíchá, přidá se ostré koření a případně špinavé sliny emigrantů – a vznikne protistátní, protisocialistický, protilidový a demagogický pamflet.“

Podívejte se na video ze slavné Anticharty z 28. ledna 1977. Prohlášení kulturních pracovníků přečetla Jiřina Švorcová:

Rzounek, Švorc, Vala

Do kampaně proti Chartě 77, která nabírala na intenzitě, byl v lednových dnech zapojen doslova kdekdo. Jejím významným a dnes už zapomenutým okamžikem byla 24. ledna takzvaná „tisková konference zástupců pražských pracujících se zahraničními novináři“. Režim nic neponechal náhodě, takže těmi pracujícími byli především komunističtí a odborářští funkcionáři z různých podniků a institucí.

A pochopitelně nesměly chybět známé osobnosti: marxistický literární kritik Vítězslav Rzounek (zapsal se do historie umlčením řady nepohodlných spisovatelů a cenzorskými zásahy do literatury), herec Václav Švorc (častý představitel různých funkcionářů v politicky exponovaných filmech v 70. letech) nebo herec Jiří Vala, jinak také neohrožený socialistický pohraničník ve známém filmu Král Šumavy. Všichni samozřejmě odsuzovali Chartu 77 a její signatáře…

Rudé právo psalo 29. ledna 1977 o shromáždění kulturních pracovníků v Národním divadle předchozí den, později nazývaném Antichartou

Do Rakouska zadarmo

Ke konci ledna 1977 nabírala kampaň proti Chartě 77 na intenzitě. Slovo ve vysílání rozhlasu dostával už prakticky každý – tedy pokud byl ochoten se jakýmkoli způsobem „otřít“ o Chartu77. Atak například 27. ledna 1977 promluvil v Rozhlasových novinách Zdeněk Husák z lokomotivního depa v Českých Budějovicích:

„Myslím si, že mohu nejen za sebe, ale i za všechny železničáře říci, že na včerejší schůzi, kde bylo přítomno 120 pracujících našeho depa, byl pamflet Charta 77 jednomyslně odsouzen. Proti těmto zaprodancům vystoupili nejen dělníci, ale i naši techničtí pracovníci, kteří doslova říkali – Jak je možné, že my máme plné ruce práce, a oni nám zde v republice kalí vodu? Ať jdou tam, kde vidí svoji budoucnost a odkud berou svůj žold. A pokud si vyberou Rakousko, my jihočeští železničáři je tam rádi a zadarmo odvezeme, protože víme, že nám v naší republice v budování socialistické vlasti stejně nic nepomůžou.“

Spustit audio
autor: David Hertl