Když na Prahu shlížel Stalin a začínala druhá vlna kolektivizace. O čem se mluvilo na jaře 1955?

Přes 15 metrů vysoký, 12 metrů široký, 22 metrů dlouhý. Základy v hloubce sedmi metrů a hmotnost neskutečných 17 tisíc tun. To jsou jen suché statistické údaje o mohutném sousoší k oslavě Josifa Vissarionoviče Stalina, které mezi prosincem 1949 až květnem 1955 vzniklo v Praze na Letné. Svého času to bylo největší sousoší v Evropě.

Čtěte také

Rok 1962: Soudruh Stalin odstřelen. Detonace byly slyšet po celé Praze

Odhaleno bylo 1. května 1955 večer – dva roky po Stalinově smrti a necelý rok před tím, než sovětský představitel Nikita Chruščov veřejně promluvil o ohavnostech Stalinovy hrůzovlády, o počtu mrtvých a takzvaném kultu osobnosti.

Mezi komunistickými špičkami se ale už cosi tušilo, zajímavé proto není, kdo na odhalení Stalinova pomníku hovořil – byl to náměstek předsedy vlády Václav Kopecký – ale kdo nehovořil. Pozdravný projev nepronesli ani šéf komunistické strany Antonín Novotný, ani prezident Antonín Zápotocký, ani předseda vlády Viliam Široký.

Stávky v národních podnicích

Řadu dnů plnily stránky novin také informace o ustavení vojenského uskupení s názvem Varšavská smlouva. Byla podepsána 14. května 1955 a sdružovala středo- a východoevropské státy ovládané Moskvou, svého druhu partnerem tehdy byla i Čína.

Čtěte také

„Je to humbuk!“ Československý rozhlas v roce 1955 vysílal o zlevňování i o pomoci zemědělcům

Varšavská smlouva byla do značné míry reakcí Moskvy na novou situaci ve Střední Evropě: západní Německo vstoupilo do NATO a Aliance se tak ocitla na hranicích Československa a Německé demokratické republiky.

Sovětské pokusy o sjednocení Německa a jeho následnou neutralizaci definitivně ztroskotaly. Stojí za připomenutí, že v této době dochází i k přijetí smlouvy o neutralizaci Rakouska, které opustily sovětské okupační jednotky.

V roce 1955 se také rozbíhala druhá vlna kolektivizace zemědělství – málo se ví, že v tomto roce bylo ještě 70 procent zemědělců mimo družstva. Metody združstevňování byly nevybíravé, i když už o něco méně razantní, než v první polovině 50. let.

Čtěte také

Pohádka o soše a mumii aneb Jak v 50. letech skončil kult osobnosti Stalina a Gottwalda

V Praze se také ve druhé polovině května 1955 konal III. všeodborový sjezd. Zazněla na něm řada projevů, mimořádně zajímavý byl ten, který pronesl předseda Ústřední rady odborů František Zupka. Hovořil totiž o fenoménu, který si s 50. lety nespojíme: o stávkách v národních podnicích.

Lokální stávky motivované sociálními požadavky nebyly ani v 50. letech výjimečné, jen ve druhém čtvrtletí roku 1955 jich bylo zaznamenáno dvanáct. Ani jednou přitom nešlo o stávku politickou, stávkovalo se kvůli výši mezd, nevyplaceným prémiím, zvyšování pracovních norem nebo neproplacení přesčasů.

Ukázky z rozhlasového vysílání z jara 1955 v pořadu Archiv Plus okomentuje historik Zdeněk Doskočil.