Jak ráda bych zůstala, zapsala si židovská dívka a nastoupila do transportu. Deník Věrky Kohnové
Je konec srpna 1941 a Věrka Kohnová dostala od rodičů dárek za úspěšně složené zkoušky z měšťanské látky. V balicím papíru našla úhledně zabalenou útlou knihu v pevných deskách se zlatě vyvedeným nápisem Deník. Od té doby si Věrka pravidelně vedla deníkové zápisky až do dne, kdy musela spolu se sestrou a rodiči nastoupit do transportu S z Plzně do Terezína. Tento deník je tím jediným, co po ní a její rodině zůstalo.
Věrčiny zápisky zůstaly pečlivě uschované u rodinné přítelkyně Marie Kalivodové. Po válce ho mezi jinými sešity objevila tehdy desetiletá Jana Hůlková, adoptovaná Mariina dcera.
Jejími vlastními rodiči byli Jiří (bratr Marie) a Miloslava Poncarovi, kteří svou dceru svěřili do péče Marii, protože ona sama o dítě šestkrát přišla. Deníček se stal Janě Hůlkové společníkem v nejtěžších chvílích života a dodnes je jí duševní oporou.
Věrčin příběh zaujal neteř Jany Hůlkové, spisovatelku Janu Poncarovou. „O deníku se u nás v rodině nikdy nemluvilo. Nemluvilo se ani o tom, proč teta Jana vyrůstala ‚jinde‘,“ přiznává Poncarová.
„Kalivodovi si nepamatuju. Zemřeli v devadesátých letech, kdy jsem byla dítě. A tak se příběhy, které nikdo nevypráví a nezaznamená, postupně vytrácejí.“
To, co zůstává, jsou Věrčiny zápisky. „Díkybohu za to, že Věrka dostala za svůj výborný školní prospěch deníček a že byla tak svědomitá a psala si ho. Kdo by jinak dnes znal její osud? Zůstalo by pouze němé transportní číslo 519 a jméno – stejně jako u tisíců dalších dětí zavražděných během druhé světové války nacisty,“ zdůrazňuje spisovatelka.
Čtěte také
Jen z Plzně zahynulo v koncentračních táborech 243 dětí a mladých lidí do osmnácti let. Nejstarší z nich byla Věrčina sestra Hanka.
Jana Poncarová spolu s historikem Jiřím Sankotem na základě autentických materiálů a deníčku sepsali osud Věrky Kohnové a její rodiny do knižní podoby. Publikace navíc obsahuje historické reálie, které příběh pomáhají zasadit do dobového kontextu.
„Věrčin příběh je pro mě velmi osobní a považuju za důležité ho předat dál. Spolu se znepokojivými otázkami, které bychom si měli všichni klást a na něž pravděpodobně nikdy nenajdeme uspokojivou odpověď: Jak je možné, že lidé lhostejně přihlíželi zlu? Jak to, že nechali odvléct své sousedy, známé a přátele do transportů?“ vysvětluje autorka.
V bezstarostnosti Věrčiných zápisků se odráží hrůznost nacistického režimu. Díky deníčku tak máme unikátní možnost nahlédnout na období holocaustu zcela jinýma očima.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
