„Je to humbuk!“ Československý rozhlas v roce 1955 vysílal o zlevňování i o pomoci zemědělcům

24. leden 2025

Největší audioportál na českém internetu

V Parku kultury a oddechu Julia Fučíka v Praze proběhl v květnu 1955 třetí všeodborový sjezd. Na snímku předseda ÚV ČSM Miloslav Vecker | Foto: Josef Mucha, Jiří Rublič, ČTK

Zima 1955 v rozhlasovém vysílání: zlevňování zboží i výzvy o pomoc zemědělcům

„Je to humbuk! Úspora na jednoho občana je asi sto korun ročně, za což je možno desetkrát poobědvat v restauraci, a to nikterak opulentně,“ zapsal si do deníku dramatik a divadelní kritik Čestmír Jeřábek na začátku roku 1955, kdy komunisté v čele Československa oznámili „rozsáhlé snižování cen“. Nejen o tom vysílal před 70 lety Československý rozhlas. Ukázky z vysílání v zimě roku 1955 v pořadu Archiv Plus okomentují Zdeněk Doskočil a David Hertl.

Rozhlasové vysílání lákalo do obchodů a upozorňovalo, že od měnové reformy v červnu 1953 poklesly ceny rýže o 42 procent, obuvi o 18 procent, mýdla o 25 procent a třeba praček o 28 procent.

Čtěte také

„Problém byl, že snižování cen se soustředilo na zboží dlouhodobé spotřeby, na textil, obuv, nábytek a podobně. Jenže i po zlevnění byly tyto výrobky dost drahé. S výjimkou rýže a čaje se snížení cen nedotklo potravin – pečiva, mouky, brambor, masa nebo mléka,“ říká Zdeněk Doskočil a upozorňuje, že ceny potravin byly ve vztahu ke mzdám stále vyšší než před měnovou reformou.

Za nedostatek potravin mohly i problémy československého zemědělství. Jejich příčinou přitom nebylo nic jiného než politika komunistické strany.

„Naše zemědělství ani v roce 1955 nedosahovalo v objemu výroby úrovně roku 1937. V důsledku poválečného odsunu a pozdější kolektivizace, které způsobily masový odliv lidí z venkova do měst, trpělo zemědělství nedostatkem pracovní síly,“ vysvětluje Doskočil, podle kterého se od roku 1945 staly každoročním folklórem zemědělské brigády.

Právě v únoru 1955 k „masovému nástupu do zemědělství“ vyzval mladé lidi v republice předseda Československého svazu mládeže Miloslav Vecker.

Hraní na protiněmecký resentiment

Deset let po konci války bylo Německo – to „západní“, demokratické – stále strašákem, kterého komunistické vedení vytahovalo, kdykoli se to hodilo. Postavení Německa nebylo rozřešené, nebyla s ním uzavřena mírová smlouva a stav v podobě dvou německých států byl považován za dočasný.

Čtěte také

Když bylo oznámeno, že na základě takzvaných Pařížských dohod má Spolková republika Německo vstoupit do Severoatlantické aliance (NATO), spustily vlády v Moskvou ovládaných satelitech v Praze, Varšavě a Východním Berlíně rozsáhlou propagandistickou kampaň, obviňující vládu Západního Německa z „hitlerovského revanšismu“.

Podle Doskočila byl právě údajný německý revanšismus propagandistickou hrozbou až do začátku 70. let, takže necelých deset let po válce bylo hraní na protiněmecký resentiment účinné.

Vrcholem dezinformační kampaně bylo vystoupení ministra zdravotnictví Josefa Plojhara, který na shromáždění na Staroměstském náměstí v Praze oznámil, že pokud vejdou Pařížské dohody v platnost (což se později stalo), připojí Západní Německo ke svému území české „Sudety“ a polské pohraniční území, kdysi součást Německa.

Čtěte také

„Byla to totální dezinformace, které mohli uvěřit snad jen ti, kteří odmítali logicky myslet. Spolková republika Německo od roku 1954 uznávala hranice Německé říše z 31. prosince 1937, považovala se za jejího právního nástupce. Neměla vůči Československu žádné územní nároky,“ říká Zdeněk Doskočil.

Rozhlasový archiv nabízí z prvních týdnů roku 1955 víc zajímavých záznamů. Třeba vzpomínky pražského primátora Vacka, jak v roce 1912 osobně stiskl ruku Leninovi. Nebo projevy prezidenta Antonína Zápotockého o tom, že soukromě hospodařící zemědělce nelze nutit do družstev násilím, ale dotlačit je ke kolektivizaci bude nutné.

autor: David Hertl

Související