Generál Václavík, poslední obránce komunistické moci

Vyučený zámečník Václavík nastoupil v roce 1949 základní vojenskou službu a zůstal uniformě věrný.

Čtěte také

Komunistický premiér, který se podvolil listopadu 1989. František Pitra zůstal u moci až do února

Zatímco většina našich vojáků s vyšším vojenským vzděláním absolvovala Vojenskou akademii Antonína Zápotockého, Václavík měl výhradně sovětské školy: v letech 1955 až 1958 to byla vojenská akademie Michajla Vasilijeviče Frunzeho, od září 1967 dvouleté studium Vojenské akademie generálního štábu ozbrojených sil Sovětského svazu a nakonec v roce 1975 dvouměsíční vyšší akademický kurs v Moskvě.

Poté, co se prudce zhoršila vleklá nemoc tehdejšího ministra národní obrany Martina Dzúra, dostal Václavík 9. ledna 1985 hodnost generálplukovníka a 10. ledna 1985 se stal ministrem národní obrany; v říjnu 1986 obdržel nejvyšší možnou hodnost – armádní generál.

Čekal na politický pokyn

Po celou službu byl Václavík hodnocen jako přísný velitel. V nejvyšší funkci se snažil upevnit kázeň v armádě a snížit počet úmrtí a usmrcení. Byl nekomplikovaným člověkem, který ochotně plnil nařízení předsednictva Ústředního výboru Komunistické strany Československa.

Čtěte také

Sekretariát ÚV KSČ jako slepé střevo. Listopad 1989 očima šéfredaktora Rudého práva

„Politickou osobností nebyl. Jeho politické názory byly názory strany,“ říká Prokop Tomek, podle kterého se Václavík nechtěně stal nejvyšším velitelem armády v době mimořádných politických změn: z Moskvy přicházelo Gorbačovovo politické uvolnění, s Američany bylo dohodnuto odzbrojování, padla Berlínská  zeď a několik dní poté se naplno projevila krize pražského režimu.

Václavík zásadní politické změny v Evropě nevnímal a reagoval na události po 17. listopadu 1989 tak, jak byl po léta zvyklý: frázemi o „zakaleném, třídně uvědomělém velitelském sboru“, výzvami k obnovení pořádku a k oddělení stávkujících studentů od herců a aktivizujících se disidentů.

Dramatičnosti změn ve společnosti nerozuměl, naopak podnikl kroky k případnému vojenskému potlačení opozice. V rámci připravované akce Zásah bylo vyčleněno 150 tanků a 8800 vojáků.

Čtěte také

Miroslav Štěpán: Republiku si rozvracet nenecháme!

Po pádu Jakešova vedení KSČ 24. listopadu ještě následující den navrhoval obsadit vojáky rozhlas a televizi, ocitl se ale v izolaci, protože i jeho podřízení se postavili proti. Podle Prokopa Tomka se Václavík nakonec zachoval jako profesionál: učinil sice všechny přípravy pro zásah proti opozici, ale čekal na politický pokyn vedení k jeho zahájení. Paralyzované špičky KSČ ale takový pokyn nevydaly.

Václavík zemřel v lednu 2007 ve věku nedožitých 79 let. Jediné trestní stíhání, které mu hrozilo, zastavil v roce 1996 prezident Havel. Důvodem byl Václavíkův zdravotní stav.