Olympijské Portréty: Bohumil Němeček byl tvrdý, zarputilý a odolný. Ideální boxer

Zlatou olympijskou medaili získal Bohumil Němeček teprve jako třetí československý boxer v historii – po Slovácích Júliu Tormovi a Jánu Zacharovi.

Sedm let poté, v roce 1967, se Němečkovi v italské metropoli podařilo získat i titul mistra Evropy. Byl rovněž mnohonásobným československým šampionem. Za svoji kariéru absolvoval téměř 800 zápasů a údajně nikdy neprohrál k.o.

Čtěte také

Olympijské Portréty: Eliška Misáková, jediná nositelka olympijské medaile in memoriam

Němeček, kterému se přezdívalo „boxerský Emil Zátopek“, se narodil 2. ledna 1938 v Táboře jako třetí z deseti dětí. Odmala byl talent na sporty, zejména na fotbal a hokej. Ve 14 letech začal drobný a hubený kluk trénovat box v Českých Budějovicích.

V rozhovoru pro časopis Box na to vzpomínal: „V roce 1955 jsem byl v Sovětském svazu a viděl borce boxovat osmnáct, pětadvacet kol. Řekl jsem si, že musím vydržet padesát! Oni běhali pět kilometrů. Já deset. Tenkrát jsem měl natrénováno, že bych mohl běhat maraton. V Českých Budějovicích jsem byl jediný boxer, který mohl naostro sparovat s těžkou váhou. Přitom jsem byl lehký welter. Ale já když upadl, tak jsem zase rychle vyskočil na nohy a rval se dál. Rozdal jsem třeba jenom čtyři údery, ale žádný nedostal. Podle dnešního bodování bych tedy vyhrál 4:0 na body.“

Hospoda U Zlaté medaile

V době svého olympijského triumfu byl Němeček zaměstnán jako řidič ČSAD v Děčíně a trénoval v tamní Lokomotivě. Svou pověstnou kondici si prý vylepšoval i při dřevorubeckých brigádách boxerských reprezentantů.

Čtěte také

Politika a sport: Z Dany Zátopkové mohla být slovácká malérečka. K srdci jí ale přirostl oštěp

„Každý ráno jsem vstával ve čtyři a běhal z Děčína do Petrovic. Tam a nazpátek to bylo 32 kilometrů. Na šestou jsem šel do práce. Jezdil jsem s náklaďákem a ani jsem nepotřeboval závozníka. Vyložil jsem dva vagony, pytle s cementem jsem si sám nakládal. Říkali mi, že mám tryskovej motorek,“ vzpomínal později Němeček na poslední týdny před římskou olympiádou.

Později boxoval za Ústí nad Labem, kde po ukončení kariéry působil jako trenér. Pracoval jako řidič, po roce 1989 si otevřel hospodu U Zlaté medaile. Němeček, který byl proslulý svou tvrdostí, zarputilostí i odolností, zemřel po těžké nemoci v květnu 2010 ve věku 72 let.