Olympijské Portréty: Eliška Misáková, jediná nositelka olympijské medaile in memoriam

V zákulisí londýnské olympiády totiž probíhal i spor o ovládnutí československého sokolského hnutí a také spor o dohled nad československými sportovci v takzvané kapitalistické cizině (u nichž hrozilo, že možnost vycestovat na Západ využijí k odchodu do exilu).

Čtěte také

Politika a sport: Evu Bosákovou čekal za úspěch zákaz. Proč po konci kariéry spolupracovala s StB?

Eliška Misáková (1925), rodačka z Kojetic u Třebíče, se k tomu všemu jen „přimotala“ a nebylo jí ani dopřáno, aby o tom, co se na olympiádě dělo, mohla později vydat svědectví.

Vyrůstala nejprve ve Vyškově se dvěma sestrami, za kterými se později po smrti obou rodičů odstěhovala do Prahy. Patřila k nadějím československého gymnastického týmu, byla hodnocena jako pracovitá, pilná, houževnatá, současně milá a veselá; při cvičení měla přirozený a jistý projev.

Československá vlajka s černou stuhou

Osmičlenné gymnastické družstvo (poprvé cvičily gymnastky jednotlivě až na olympiádě v roce 1952 v Helsinkách) se sestavovalo dva roky, v úplně prvním výběru bylo přes 120 gymnastek. Vybraných osm a jednu náhradnici vedly do Londýna Vlasta Děkanová a náčelnice Československé obce sokolské Marie Provazníková.

Čtěte také

Politika a sport: Hokejové mistry čekaly místo kluziště věznice a pracovní tábory

Mnohokrát už se napsalo, že první nevolnost pocítila Eliška Misáková hned v letadle cestou do Londýna. V místě olympiády ještě stihla zahájit trénink, do závodu místo ní ale nastoupila náhradnice. Eliška trpěla vysokými horečkami, které nedokázal vyřešit ani lékař československé výpravy, ani lékař anglický.

Byla převezena do nemocnice s podezřením na zánět mozkových blan, nakonec se ale ukázalo, že šlo o dětskou obrnu, tehdy neléčitelnou. Eliška Misáková během několika dní zemřela.

V době, kdy zbývající členky družstva cvičily svůj závod, ještě žila – o jejich zlatých medailích se už ale nedozvěděla. Na stožár tak byla vztyčena československá vlajka s černou stuhou. Mezinárodní olympijský výbor udělil Misákové jako zatím jedinému sportovci v dějinách medaili posmrtně.

Čtěte také

Politika a sport: Životní pouť Áji Vrzáňové byla jako pohádka i horor

Lékaři nikdy nezjistili, kde se Eliška Misáková nakazila. Některé z gymnastek z vítězného družstva se přikláněly k možnosti, že se nakazila při soustředění v létě 1948 v Nymburce při plavání ve špinavém Labi. V úvahu ale připadá i možnost, že se nakazila hned po příletu do Londýna, který tehdy trápila epidemie dětské obrny. Nevolnost během letu mohla souviset s tím, že většina gymnastek letěla letadlem poprvé v životě.

Příběh Elišky Misákové přiblíží místopředseda České olympijské akademie Zdeněk Škoda. Pohovoří také o nástupu „orgánů“ Státní bezpečnosti k našim olympijským výpravám a o emigraci Marie Provazníkové.