Olympijské Portréty: Dorando Pietri, maratonec, který prohrál a stal se vítězem

Ikoničnost záběru byla způsobena tím, že celá událost byla zachycena i na filmový pás. Londýnské olympijské hry v roce 1908 byly „mediálně pokryty“ zástupci mnoha novin z celého světa, kteří byli očitými svědky této události – a co víc, všechno se odehrálo ve městě, které bylo na počátku 20. století pomyslným „středem světa“.

Čtěte také

Olympijské Portréty: Andrea Absolonová – z nadějné sportovkyně se po zranění stala pornoherečka

Přidáme-li k tomu skutečnost, že se rodil do té doby neznámý fenomén masového sledování vrcholového sportu, bylo jasné, že událost bude zaznamenána v celém světě. A byla.

Dorando Pietri přijel na olympiádu do Londýna z Itálie jako favorit, doma a v dalších evropských zemích vyhrával od roku 1905 jeden běžecký závod za druhým. Londýnský olympijský běh od 39. kilometru vedl, ale těsně před cílem přišla krize. Když vběhl na stadion, byl už na hranici kolapsu. Několikrát upadl a znovu se zvedl, ale pomohli mu až přihlížející.

Pohřben v černé košili

Proti tomu protestoval druhý v pořadí, Američan Johnny Hayes. Pořadatelé nejprve Pietriho vyhlásili jako vítěze, později ale výsledek odvolali, Pietriho kvůli přijetí cizí pomoci diskvalifikovali a vítězem prohlásili Hayese – to vše za přihlížení královny Alexandry. Pro ni, a nejen pro ni, také pro většinu Britů, byl ale „vítězem“ Pietri. I proto mu královna věnovala vlastní pohár.

Čtěte také

Olympijské Portréty: Bohumil Němeček byl tvrdý, zarputilý a odolný. Ideální boxer

Podle legendy měl být jedním z těch, kteří Pietrimu pomohli do cíle, spisovatel Arthur Conan Doyle, velký příznivec olympijského hnutí. Pravda je taková, že Doyle seděl na tribuně a o den později celou událost detailně popsal v novinách. Inicioval ale finanční sbírku na pomoc Pietrimu, která vynesla více než 300 liber (v té době zhruba roční příjem nadprůměrně placeného úředníka ve Velké Británii).

Pietri se po londýnské olympiádě profesionalizoval a několik let závodil za peníze po celém světě, zejména v USA. Domů do Itálie se vrátil před první světovou válkou, pořídil si hotel, který ale během válečných let zkrachoval.

Čtěte také

Politika a olympiáda: OH 1936 – Hry pod vlivem nacismu

Odstěhoval se proto do San Rema a s bratrem provozovali autoopravnu spojenou s půjčovnou aut a autodopravou.

Ve 20. letech se Pietri zapletl s italskými fašisty. Byl členem fašistické strany a účastnil se několika nezákonných násilných akcí proti odpůrcům fašistů. Zemřel v únoru 1942 v nevysokém věku 56 let a podle posledního přání byl pohřben v černé košili, symbolu italských fašistů.