Volby v letech socialismu aneb Jedna kandidátka, jeden výsledek

Prezidentské volby za první republiky nebyly tak hladké, jak se traduje

• Upravit
• Smazat

Československo prožilo pouze malou část své existence v demokratickém uspořádání. Možná i proto se s nadějí a možná i nostalgií díváme na období první republiky. Ta existovala pouhých 20 let a v řadě parametrů byla vzorem i v tehdejším světě. Přesto ale můžeme nacházet jisté paralely s tak často kritizovanou současností.

Voliči to měli s výběrem velice snadné, protože do každých voleb byla jediná kandidátka. Tu voliči obdrželi ve volební místnosti a hned ji vhodili do volební urny. Nešlo o to, aby si voliči vybrali, ale aby se dostavili a manifestovali svůj souhlas s komunistickým režimem.

A pokud možno „manifestačně“, tedy bez chození za plentu a úpravy hlasovacího lístku. Účast u voleb sice nebyla povinná, ale pečlivě se kontrolovala. Kdo k volbám nechodil, mohl počítat s problémy.

Urna vám rozbuší srdce

V rozhlasovém archivu se dochovala řada nahrávek, které zachycují atmosféru voleb. Ty nejstarší jsou z roku 1954: „Člověk se cítí ňákej mladší, ako by sa mi ani nebulo překotalílo huž vosumasedmdesát let,“ popisoval své nadšení z voleb hudební skladatel a sběratel lidových písní z Chodska Jindřich Jindřich.

Čtěte také

Podzim 1954 v rozhlasovém vysílání: S radostí k volbám a do fronty na maso

Nadšení a radost byly základní emoce, které se na rozhlasových nahrávkách z voleb objevovaly. „Začala jsem mít pocit takový, jaký bývá před startem. Silně mi tlouklo srdce, začala jsem se potit. Prostě takový slavnostní pocit,“ popisovala v roce 1971 své dojmy z voleb dívka, která byla volit poprvé. Tehdy se tomu říkalo spíše: říct své „ano“ kandidátům Národní fronty, nebo říct své „ano“ socialismu.

Strana to umí líp než volič

Volby, kde je na výběr, stejně vůbec demokratické nejsou, vysvětlovali v rozhlasových nahrávkách představitelé režimu. V buržoazně parlamentních demokraciích, jak se tehdy říkalo, kandidátku sestavují politické strany řízené kapitalistickými monopoly. Kdežto u nás kandidátku sestavuje komunistická strana, tedy vtělení moudrosti všeho lidu, která na ni umisťuje dělníky, rolníky.

Komunisté na antidemonstraci. Vyšší funkcionáři žádné nápisy v rukou nedrželi|foto:Pavel Danel, Český rozhlas

To, že v demokratických zemích je kandidátek mnohem víc než jedna, se cudně zamlčelo. Stejně jako to, že naši zvolení poslanci neměli prakticky žádnou možnost o něčem rozhodovat. Vždy jen jednotně odhlasovali, co jim předložila Strana.

I v těchto zvláštních volbách existovala předvolební hesla. Ovšem každé volby měly jen jedno. Ve volbách v roce 1986 znělo: „V pevné jednotě Komunistické strany Československa, Národní fronty, všeho lidu za uskutečňování programu XVII. sjezdu Komunistické strany Československa.“