František Pitor. Svérázný disident, který dokázal tisknout Chartu 77 ve vojenském objektu

František Pitor se narodil 19. července 1923 ve Znojmě. Byl nejstarší z osmi sourozenců, vyučil se elektrikářem, vystudoval elektroprůmyslovku s maturitou a v roce 1941 odchází na práci do Německa.

Čtěte také

Zpravodajec a mukl František Pitor. O životě neúnavného bojovníka za svobodu v konfrontaci s nacismem i komunismem

Až sem jsou dochované údaje jednoznačné. Co se dělo poté, je opředeno třaskavou směsí nejrůznějších legend, dokumentačně buď vůbec nebo jen málo podložených informací a porůznu roztroušených zmínek a vzpomínek. O zpravodajská práci pro Američany, dopadení, odsouzení, útěku a další zpravodajské práci  existuje několik odlišných nebo miimálně mimoběžných variant. 

Zpravodajská skupina

Do osvobozeného Československa se Pitor vrací někdy v červnu či červenci 1945 jako zpravodajský poručík americké armády. Tak se o něm hovoří v pozdějším rozsudku z roku 1950.

Je pozoruhodné, že i Pitorův život za třetí republiky je – alespoň co se týče dokumentů – poměrně strohý. Vstoupil do naší armády, leč v létě 1948, tedy již po Vítězném únoru, je souzen pro zběhnutí. Trest je mu následně amnestován a on sám je z armády propuštěn.

Na pevnější půdu se dostáváme až v prosinci 1948, kdy si bere za ženu Libuši Kraftovou, která se stala jeho celoživotní oporou, a stěhuje se k ní do Plzně.

Díky bratru Slavomilovi, který uprchl z lágru a ilegálně přešel státní hranice, se spojil s agentem-chodcem, se kterým začal od podzimu 1949 vytvářet odbojovou, možná snad lépe zpravodajskou skupinu. Pitor v ní působil jako rezident a skupině se podařilo dopravit do zahraničí řadu cenných informací včetně vzorku československé uranové rudy. 

Čtěte také

Na začátku ledna roku 1977 bylo zveřejněno Prohlášení Charty 77. Na okolnosti vzpomínají pamětníci

Po zatčení agenta-chodce je celá skupina postupně pozatýkána. Rozsudek byl vynesen 23. listopadu 1950 a František Pitor dostal trest 25 let vězení a byl mu zabaven veškerý majetek.

Uvězněna byla i jeho žena Libuše, o jejich malého syna se poté starala její matka. František Pitor prošel řadou věznic a koncentračních táborů, kde se setkal nejenom s řadou vynikajících filosofů, teologů a spisovatelů, ale i s Gustávem Husákem. Propuštěn byl na velkou amnestii v květnu 1960. 

Tisk Charty 77 ve vojenském objektu

Po návratu z vězení začínal Pitor prakticky z ničeho. V roce 1968 se podílel na vzniku K 231, organizace sdružující politické vězně odsouzené mezi únorovým převratem a začátkem 60. let. 

V roce 1977 je Pitor opět odsouzen, tentokrát na tři roky, protože se mu podařilo nechat vytisknout větší množství základního prohlášení Charty 77 ve vojenském objektu a ve velkém je rozšiřoval, stejně jako další samizdatové texty.

V 80. letech se Pitor podílel na pašování a šíření exilové literatury i na tisku a distribuci řady samizdatových tiskovin. Z jeho bytu byly telefonicky poskytovány informace rozhlasovým stanicím Svobodná Evropa a Hlas Ameriky. Přitom ho opakovaně vyslýchala Státní bezpečnost.

Po listopadu 1989 pracoval intenzivně v Občanských komisích.

Zemřel 11. srpna 2005, status účastníka odboje a odporu proti komunismu mu byl přiznán posmrtně, v červenci 2018.