Socialistická diskotéka – místo „ideologického utužování“ i setkání se západní hudbou

Dnes už si ale neuvědomujeme, že tyto diskotéky byly navzdory místu svého konání jedním z mála míst, kde bylo možné slyšet hudbu za Západu. Zejména v 80. letech byly skutečným fenoménem. Staly se také tématem řady dobových písniček; některé si z diskotéka dělaly trochu legraci. Stejně jako písnička Diskotéka od Františka Ringo Čecha.

Hudba i politika

Socialistický režim diskotéky toleroval, ale zároveň se je snažil kontrolovat. Aby člověk mohl pouštět hudbu na diskotéce, musel mít povolení, které bylo podmíněno složením zvláštních zkoušek před odbornou porotou na některém z příslušných kulturních středisek. 

Čtěte také

Stanice Hvězda – hvězda normalizačního nebe

Součástí zkoušky byla ukázka vedení diskotéky, která musela mít podobu komponovaného programu. To znamená, že nestačilo jen pouštět hudbu, ale také připravit nějaké povídání nebo třeba soutěže. Dále musel adept na pouštění desek prokázat znalosti hudební scény a kultury obecně.

„Kamenem úrazu byly otázky z politiky,“ vypráví v Archivu Plus věnovaném diskotékám před rokem 1989 diskžokej Miloš Skalka. „Mohla tam být otázka třeba: kdo je předsedou komunistické strany Uzbekistánu.“

Nejdřív beseda, potom tanec

Pozornost se upírala také na program diskotéky. Vedení SSM a organizacím, které měly na starost kulturu a mládež, se zdálo, že tanec v rytmu západní hudby není úplně to pravé ořechové pro socialistickou mládež.

Čtěte také

Populární hudba za komunismu: Jak přežít ve světě cenzury a přehrávek?

Vedly se proto debaty, jak využít diskotéky k ideologickému utužení mládeže. Jak se můžeme dočíst v časopisu Tribuna z roku 1979, například se pořádal seminář, kde se konala modelová diskotéka:

„Modelová diskotéka byla vedena dvěma zkušenými organizátory na základě vyváženého scénáře, který při zařazení nehudebních ukázek vycházel důsledně z regionálních podmínek a z naturelu obyvatel místního kraje. Do programu diskotéky byla například citlivě zařazena přehlídka výrobků místních podniků, dále beseda s účastnicí Světového festivalu mládeže a studenstva na Kubě a tak dál.“

Dobrovolná abstinence?

Také v archivu Českého rozhlasu můžeme nalézt pořady, které se zabývají tím, jak by měla vypadat správná diskotéka.

Čtěte také

Zpěváci za socialismu sice rádi přejímali písně ze zahraničí, nebyla to ale čistá kopie západního showbyznysu, myslí si historik

„U nás nic nezakazujeme. Mladí si sami rozhodli, že na naší diskotéce nebudou pít a kouřit,“ tvrdí v jednom z takových pořadů z roku 1980 vedoucí klubu mládeže v Berouně. Podle něj si berounská mládež také dobrovolně k tanci vybírá raději hudbu z Československa a dalších socialistických zemí než ze Západu.

Miloš Skalka si to pamatuje přesně naopak. Většina hudby, kterou mladým tanečníkům před rokem 1989 pouštěl, byla ze Západu. Podobně nepravděpodobné mu přijde tvrzení o dobrovolně abstinentské diskotéce.

Další vzpomínky Miloše Skalky, a také nahrávky z našeho archivu si poslechněte v pořadu Archiv Plus.