Když Češi brali útokem obchody v NDR: Lákaly na koláče, métský salám nebo džíny

Od 60. let byla NDR velmi oblíbenou turistickou destinací obyvatel socialistického Československa. 

Čtěte také

Maso bude! Jak se nakupovalo v letech, která ještě pamatujete

Proč až od 60. let? Protože do doby, než byla vybudována Berlínská zeď, fungoval na československo-východoněmecké hranici přísný režim. Bylo zde hraniční pásmo, které bylo velmi podobné železné oponě: zakázané pásmo, drátěný plot, pohraničníci se psy…

„Přijela k nám mladá učitelka a ta nevěřila, že na hranicích s NDR, tedy s našimi přáteli, je drátěný plot,“ vzpomíná v Archivu Plus pan Alfred Bauer z pohraniční obce Tisá, který byl na konci 50. let školák:

„Tak jsem řekl, že ji tam vezmu, aby to viděla. Vyrazili jsme ráno a domů se vrátili až pozdě večer. U pásma nás zatknul pohraničník. Dal nám klepeta a pod samopalem odvedl do Petrovic na velitelství. Přijeli estébáci a jí si vzali do parády…“

Po vybudování Berlínské zdi, která značně ztížila útěky do Západního Berlína, byly drátěné zátarasy na východoněmeckých hranicích zlikvidovány a cestování mezi oběma zeměmi se výrazně zjednodušilo. Stačilo mít pas, vyplnit před odjezdem celní prohlášení a vyrazit.

Rabovací autobusy

NDR lákalo jednak Baltským mořem, které bylo pro občana ČSSR nejdostupnější slanou vodou, také se zde dalo koupit zboží, které bylo v Československu nedostupné.

Čtěte také

„Mr. Gorbachev, tear down this wall!“ Před 35 lety se sjednotilo Německo a naplnil se staletý sen

„Podniky a továrny vypravovaly takové – řekl bych – rabovací autobusy, které mířily do pohraničních německých měst a obcí. Češi tu brali útokem obchody a kupovali, co se dalo,“ říká host Archivu Plus historik Petr Karlíček, který se specializuje právě na východoněmeckou hranici a přeshraniční vztahy.

V 70. a 80. letech se tu kupovalo zejména dětské oblečení, ale také v ČSSR těžko dostupné džíny, kvalitní kožené boty, nebo třeba záclony. Vedle toho Češi milovali východoněmecká pekařství a řeznictví. V NDR totiž neproběhlo stoprocentní znárodnění jako v Československu.

Koláče a salám

Byly zde povoleny rodinné živnosti, proto rodinná pekařství, řeznictví, bistra a další malé provozovny mohly být v soukromých rukách. Díky tomu východoněmecké pekárny nebo řeznictví nabízely mnohem širší a zajímavější sortiment než ty československé.

Čtěte také

Od listopadu do října. Jak se v roce 1990 loučila NDR

„Měly jsme rádi ty jejich makové a tvarohové koláče,“ vzpomíná Jaroslava Zimová z Ústecka: „Také všichni kupovali métský salám. Já jsem ho nesnášela, ale ostatní ho milovali,“ směje se.

Potíž byla v tom, že objem zboží, které bylo možné provézt bez proclení, stejně jako suma peněz, kterou si směli cestovatelé do NDR s sebou vzít, nebyly nijak významné. Součástí cestování do NDR bylo proto pašování. Lidé při této činnosti vykazovali značnou vynalézavost.

Jak to prováděli, si poslechněte v dalším Archivu Plus. Vedle pamětníků a výkladu historika uslyšíte samozřejmě i nahrávky z rozhlasového archivu.