Národní mučedníci Fučík a Schlageter. Hrdinský kult byl nástrojem propagandy nacistů i komunistů

Hrdina jako typ a jeho uctívání patří k základním konstantám historie, píše se v úvodu knihy Národní hrdinové a mučedníci. Albert Leo Schlageter a Julius Fučík, kterou napsal německý historik a literární vědec Stefan Zwicker a v roce 2023 ji vydalo nakladatelství Academia. Knížka podrobně rozebírá životní osudy dvou popravených mužů, kterým dva různé totalitní režimy – německý nacionální socialismus a československý komunismus – stvořily kult.

Čtěte také

50. léta a poezie? Ta nejzajímavější vznikala u „politických“ ve vězení. Oficiální byla ovlivněná socialistickým realismem, míní historička

Albert Leo Schlageter bojoval jako dobrovolník v 1. světové válce, kde si vysloužil Železný kříž. Po válce přerušil studia ekonomie a přihlásil se do dobrovolnických jednotek Freikorps, se kterými bojoval v Pobaltí a Prusku. V roce 1923 se přesunul od Francouzi okupovaného Porúří, kde prováděl sabotáže.

V březnu 1923 byl proto francouzskými ozbrojenými silami zatčen a následně odsouzen k smrti. Navzdory žádostem o milost mimo jiné i ze strany církve byl v květnu 1923 v okupovaném Düsseldorfu popraven. Už přeprava jeho těla do rodné vsi vyvolala ohromnou pozornost a nejedno davové shromáždění.

Přímo v zemi se pak rozvinul skutečný kult osobnosti, jenž se odrazil ve slavnostních aktech a hrách, v přívalech oslavné literatury.

Posmrtný život národního mučedníka byl zahájen. Mnohé politické a společenské skupiny si chtěly jeho památku přivlastnit. Katolická církev, konzervativci a především nacionální socialisté. Dostal se do panteonu německých mučedníků a hrdinů. Jeho kult vyvrcholil za nacistického režimu. K ulicím, mostům a náměstím nesoucím Schlageterovo jméno přibyla také letka Luftwaffe, byl zmiňován při oslavách i ve slavnostních projevech.

Po porážce třetí říše uctívání Alberta Schlagetera skončilo. Nehodil se ani východnímu Německu, ani spolkové republice.

Reportáž psaná na oprátce jako komunistická relikvie

Podobně vypadal i posmrtný život Julia Fučíka, komunistického novináře, za války zapojeného v odboji. V roce 1942 byl zatčen gestapem, následně vězněný a v roce 1943 popraven oběšením. Během věznění napsal své nejznámější dílo Reportáž psaná na oprátce, která byla formou motáků vynesena z věznice ven. Po válce se Fučík stal hlavním hrdinou komunistického odboje a po roce 1948 odboje vůbec:

Čtěte také

Zima 1953: Pohřby, volby a vzpomínky

„Měl sloužit za příklad zejména socialisticky vychovávané mládeži. Přímo v zemi se pak rozvinul skutečný kult osobnosti, jenž se odrazil ve slavnostních aktech a hrách, v přívalech oslavné literatury, v nejdůležitějším vyznamenání pro pionýry a mladé komunisty, Fučíkově odznaku. Do daleka se rozšířil idealizující portrét, kresba křídou od slavného malíře Maxe Švabinského z roku 1950.“

Pro hrdinské kulty jsou důležitá i místa, kde se hrdina, mučedník, uctívá. V případě Schlagetera to byl jeho hrob. Julius Fučík jako tisíce dalších popravených za nacistického režimu místo posledního odpočinku nemá. Místo jeho ostatků se tak kultickou relikvií stala Reportáž psaná na oprátce.

Více si o knize Národní hrdinové a mučedníci můžete poslechnout v pořadu Ex libris, který připravila Veronika Kindlová.