Chobotnice po sobě házejí předměty. Vědce to překvapilo, znají takové chování jen u primátů

Čtěte také

Šimpanzi dokážou sladit krok. Schopnost společné akce přispěla k evolučnímu úspěchu člověka

Asi polovina hodů, které pozorovali vědci během studie, se odehrála, když byly chobotnice ve skupině. 66 procent hodů z pokusu připadlo na samice.

Chobotnice tak jednaly v situacích, kdy konzumovaly kořist a potřebovaly se zbavit zbytků, anebo když si upravovaly doupě. Článek o tom vyšel v časopise PLOS ONE.

„Netušíme, proč to dělaly, zda šlo o úklid nebo třeba o teritoriální chování,“ říká etolog, odborník na chování zvířat Marek Špinka.

Míření na sousedku

Vědec upozorňuje, že chobotnice kladou na úpravy příbytku velký důraz, neustále něco staví a přestavují na dně.

Zajímavé bylo, že když jedna chobotnice hodila bláto nebo předmět na druhou, druhá jí to neoplatila.

V pokusu chobotnice házely předměty při přestavbě obydlí kolem sebe, ale někdy také mířily na jiné chobotnice.

Projev námluv

Zajímavé bylo, že když jedna chobotnice hodila bláto nebo předmět na druhou, druhá jí to neoplatila. „Ta, na kterou mířila, se už předem přikrčila,“ směje se Špinka. 

Čtěte také

Ryby skvěle navigují k cíli i mimo moře nebo řeku. Udávaly směr pohybu akvária na kolečkách

„To, že chobotnice něčím hází, je pro nás překvapivé,“ potvrzuje zoolog Pavel Stopka. Dosud jsme totiž takové chování znali jen u primátů.

„Je otázka, zda například písek nehraje roli při námluvách,“ míní Stopka. Připomíná, že chobotnice se nerozmnožuje, když má málo potravy.

Proud vody

Když chobotnice hází, neznamená to, že by dokázala s nějakou věcí mrštit chapadlem. Pomáhá jí přitom proud vody.

Nemusí to automaticky znamenat, že jde o projev zlomyslnosti.

„Chapadlem si to podržely a tlakem sifonu, kterým vytlačí rychlý proud vody, uvedly bláto či předmět do pohybu,“ popisuje situaci Marek Špinka.

Pro vědce bylo překvapivé hlavně to, že chobotnice vůbec něčím hází. Nemusí to znamenat, že jde o projev zlomyslnosti, jako u lidí.

Hod na cíl

Házet na cíl umí jen velmi málo zvířat. U primátů, třeba šimpanzů nebo goril, je házení celkem časté, ale nemířené.

Čtěte také

Mravenčí královny žijí mnohem déle než dělnice. Roli v tom hraje inzulín

„Je složité někoho zasáhnout, vypočítat to,“ dodává Marek Špinka. Upozorňuje, že zvířata  zato umějí dobře chytat. Neobvyklá schopnost házet na cíl mohla hrát roli v lidské evoluci.

„Jedna teorie praví, že umění házet kamenem pomohlo vybudovat lidskou komunitu,“ upozorňuje Marek Špinka.

Co po sobě házejí chobotnice? Proč se přátelí šimpanzi a gorily? Jak rytmičtí jsou potkani? Poslechněte si celou Laboratoř vědců a herců. Debatují etolog Marek Špinka a zoolog Pavel Stopka. Spoluúčinkuje herec Kajetán Písařovic. Moderuje Martina Mašková.