Ryby skvěle navigují k cíli i mimo moře nebo řeku. Udávaly směr pohybu akvária na kolečkách

Smysl nalézt potřebný směr je rybám zřejmě vrozený. Funguje i mimo jejich přirozené prostředí, moře, řeku nebo rybník.

Zlatí karasové v pokusu dokázali vozítko navést ke stěně žádané růžové barvy, kde na ně čekala odměna. Při opakování trasy se zdokonalovali, cesta k potravě se tak zrychlovala.

 „Vědci chtěli rybu dostat do jiného prostředí, zjistit, zda je v suchozemském prostředí schopna se orientovat, i přes odrazy od stěn akvária, což se podařilo,“ říká ichtyolog Lukáš Kalous.

Cesta za odměnou

Ryba dávala v pokusu izraelských vědců impuls k pohybu a dokázala tak rozpohybovat robotické vozítko s kamerou, která zaznamenávalo její pohyb. „Byla něco jako řidič, ale vozítko jezdilo samo s motorem,“ popisuje ichtyoložka Zuzana Musilová.

Kdykoliv se ta která ryba dotkla správné, cílové stěny, dostala odměnu. Ryby to dokázaly, i když je vědci mátli tím, že akvárium stěhovali na různá místa nebo měnili barvu stěny.

Situace, kdy karasové k odměně neplavali, ale někdy přece jen nastala: „Když se barva nahradila tvary, ryby je nerozlišovaly,“ podotýká Kalous.

Rybí závod

Cílem pokusu bylo doplavat k cíli v časovém limitu třiceti minut. Při opakovaných pokusech byly ryby rychlejší a rychlejší.

„Úvahy, že ryby nemají paměť delší, než dvě vteřiny ukazují, že o nich pořád strašně málo víme,“ poznamenává Zuzana Musilová. Ryby jsou podle ní chytřejší, než si myslíme.

Těžko ale mohly vědět, že svým pohybem dávají impuls k pohybu robotického vozítka mimo vodní prostředí. „Nevěděly, že kolem akvária je souš,“ míní vědkyně.

Rybí osobnost

Jedna z pokusných ryb byla výrazně lepší než ostatní. S postupem času zvládala dorazit k cíli rychleji a rychleji.

Čtěte také

Pod ledem v Antarktidě se našly desítky milionů ryb. Mají průsvitná těla a bílou krev

„Některým dalším rybám to trvalo několik opakování, než se cestu naučily,“ připomíná Zuzana Musilová. Rybího šampióna autoři studie v nadsázce pojmenovali Mr. Darcy, podle jedné z hlavních postav Pýchy a předsudku.

„Osobnost ryb, která se dá takto poznat, je moc zajímavá. Má to mnoho dopadů nejen na vlastní poznání, ale i na chov ryb,“ říká Lukáš Kalous.

Podle něj máme tendenci vnímat všechny ryby stejně, zdá se nám, že se chovají podobně, za pozornost však stojí spíš rybí individualita. Mezi samci a samicemi ale například vědci zásadní rozdíly v rychlosti pohybu nepozorovali.

Dostupná ryba

Výběr karase zlatého pro tento experiment je podle vědců zajímavý, protože jde o jeden z mála plně domestikovaných druhů ryb.

„Je to druh, který se dá nejlépe sehnat, je běžný v akvaristice,“ připomíná Lukáš Kalous. Využít tuto rybu k pokusu bylo proto pro vědce nejvýhodnější.

„Selektujeme ryby, vybíráme si ty, které mají určitý tvar nebo jsou vstřícnější, poddajnější k člověku,“ připomíná expert.

„Je to podobné jako u plemen psů. Jsou různá plemena závojnatek, která se původní podobě moc neblíží,“ doplňuje Zuzana Musilová.

Závod s potkany

Neurovědci podobné pokusy s cestou za odměnou pravidelně dělají například s potkany. Teď se údajně baví představou, že by je zkusili nechat závodit i s rybami v akváriu na kolečkách.

Čtěte také

Ryba korálových útesů pyskoun rozpůlený se možná pozná v zrcadle

„Ryby mají víc zaostřeno na blízko, aby byly schopné navigovat se podle blízkých předmětů. Bylo by zajímavé zkusit to samé s člověkem pod vodou,“ říká Zuzana Musilová.

V potápěčské výstroji jsme schopní posouvat se ve vodě kamkoliv, pokud v ní dobře vidíme. „Ryba se chová podobně, jako by šnorchlovala,” doplňuje vědkyně.

Poslechněte si celou Laboratoř o tom, co se dělo, když ryby navigovaly akvárium na kolečkách, jak žije kolonie ryb nově objevená pod ledem v Antarktidě a proč vliv okyselení oceánu na ryby slábne. Debatují ichtyologové Zuzana Musilová a Lukáš Kalous a herec Miroslav Táborský.