Nejen velké, ale i menší samice pomáhají udržovat stavy lovených ryb. Ukázal to výzkum u korálových útesů

Jak má vypadat udržitelný rybolov, na to se pokoušeli vědci přijít u Velkého bariérového útesu v Austrálii. Zjišťovali, co přispívá k obnově populací lovených druhů, a zda plní účel rezervace, v nichž se ryby lovit nesmí.

Předmětem jejich výzkumu se stal kanic rudobřichý (Plectropomus maculatus). To je velmi atraktivní a chutná ryba.

„Můžete tam potkat i půlmetrové kanice, kteří mají na sobě modré puntíky a velkou tlamu,“ popisuje vzhled zkoumaného druhu hydrobiolog Adam Petrusek.

Reprodukční úspěch

Celá léta se tradovalo, že udržovat stavy lovených ryb pomáhají hlavně starší rybí matky. „Čím jsou ryby starší, tím víc narostou a produkují víc jiker. Nemají totiž ukončený růst,“ vysvětluje Petrusek. „Velká, stará, tlustá a plodná ryba je pro některé druhy úplně zásadní.“

Čtěte také

Malí i větší mořští živočichové využívají jiný pohon, než jsme si mysleli. Šetří energii tím, že nasávají vodu

Starší samice bývají zkušenější. „Vědí, kde se ve správnou dobu potkat se sexuálním partnerem, umí najít prostředí optimální pro nakladení jiker,“ říká ichtylog a specialista na ekologii ryb Petr Slavík.

Autoři australské studie zveřejněné v časopise Proceedings of the Royal Society B podíl velkých samic na udržení druhů potvrzují. Jejich výzkum dokládá, že důležité je ale také to, aby se mladé samice stihly před odchytem rozmnožit.

„Jsou schopné populaci zajistit v čase,“ souhlasí Petr Slavík. Podle něj však nejde o dlouhodobé řešení, velké ryby jsou pro reprodukční úspěch populací nezbytné. 

Hydrobiolog Adam Petrusek upozorňuje, že některé samice ryb můžou na začátku dospělosti naklást desítky, jiné třeba až dva tisíce jiker. Ty největší ryby však lidé obvykle brzy odloví.

Plaché ryby

Nejen u korálových útesů, ale i jinde ve světě se proto musí dodržovat limity odlovu. „Ty bývají z minulosti často velmi špatně nastaveny. Mohou to odnést ryby, které jsou uloveny dřív, než dorostou do pohlavní dospělosti,“ varuje Ondřej Slavík.

Rybáři také častěji chytí odvážnější ryby. „Člověk uměle zasahuje do evoluce ryb. V populaci zůstávají ryby málo aktivní a plaché,“ upozorňuje Ondřej Slavík. Jakou povahu ryba má, to lze odvodit z jejího pohybu, jak dokládá jiná čerstvá studie z časopisu Ecology and Evolution. 

Čtěte také

Ryba korálových útesů pyskoun rozpůlený se možná pozná v zrcadle

V mořích vznikají rezervace, kde se ryby lovit nesmí. Z nich se šíří mladí jedinci do okolí, čili i do oblastí, kde je odlov povolen. V Česku i jinde ve světě rybáři znají pravidlo, podle nějž si nesmí nechávat menší, podměrečné ryby. Zpět do vody musí ty, které nedosahují určité délky, která je druhově specifická. 

Australští vědci považují za dobrý, alternativní prostředek ochrany lovených druhů i maximální míru. Ta chrání naopak největší samice, které musí rybáři pouštět. „I v českých rybářských revírech hospodáři občas dovolí ulovit jeden velký exemplář,“ dodává Ondřej Slavík. Důvodem není zajištění přirozené reprodukce, ale udržení atraktivity rekreačního rybolovu.

Vliv člověka 

Třetina ryb ve sladkých vodách světa je bohužel ohrožená. Lidská činnost škodí nejvíc velkým rybám nad 30 kilogramů váhy. O tom píše časopis Science.

Pouze 14 procent řek na světě zůstává v přirozeném stavu, který umožňuje udržet biodiverzitu, rozmanitost druhů, které v nich žijí. Zpráva The World Forgotten Fishes uvádí, že jen za rok 2020 vyhynulo 16 druhů sladkovodních ryb.

Dá se mluvit o tom, že ryba má osobnost? Proč je třetina sladkovodních ryb ohrožená? A jak přispívají starší a mladší rybí samice k zachování mořských druhů? V Laboratoři vědců a herců účinkují hydrobiolog Adam Petrusek, ichtyolog Ondřej Slavík a herec Petr Vacek.