Werich vyprávěl: Praská mi vodovod, na kterém se dělníci mstili nacistům. A chodí u nás Modrý abbé

„Elektrické vedení například u nás, to je hlavolam pro elektrikáře. Když tady například se někde spálí pojistka, tak to nikdy nevědí na kterým vedení, protože tady je asi deset vedení. Jak to tady všelijak renovovali, a když se jim jedno vedení nepovedlo, tak vysekali jiný, a teď my nevíme, kterou trubkou který drát kam vede,“ vypráví Werich na nahrávce z roku 1960, kterou využil pořad Jan Werich – ikona živě.

„Co se týče vody, to má taky zajímavou historii,“ pokračuje Werich.

Čtěte také

Náš Werich. Méně známé nahrávky z archivu Českého rozhlasu ke 120. výročí narození Jana Wericha

„Tady bydleli nějací nacisti za protektorátu a dělali si koupelnu. A naši čeští dělníci se jim mstili tím, že jim dali ten nejhroznější materiál, co byl, a ten jim zazdili do zdí. No potom Němce vyhnali, přišla jiná doba, bydlím tady já a doplácím, tedy praská mně ten vodovod, co měl praskat těm Němcům.“

Nedávno prý přišel k Werichovým jeden instalatér a řekl: „Jo, tak vy tady bydlíte, no to si dáte. Já jsem sem dával ten nejstrašnější materiál do zdí, to se nediví, že to praská, to vám bude ještě dlouho praskat.“

Ve vile dokonce strašilo, popisoval dramatik. „Například Modrý abbé tady chodívá někdy skrz byt, až praskají podlahy a nikdo nejde, ale parkety vrzají, najednou se rozsvítí, zase se zhasne, cvakne klika, dveře letí a nikdo nevchází do dveří. No a my jsme si nějak zvykli, Modrý abbé je hodný muž a asi nás má rád, takže my mu dáváme svobodu, on dá svobodu nám.“

Poslechněte si celý pořad. Uslyšíte, jak se Werich s Jiřím Voskovcem dorozumívali čínsky a proč Werich nerad chodil do divadla.

V druhé polovině Dokumentu Plus uslyšíte debatu Jana Sedmidubského s historikem Petrem Kourou o obrazu mnichovských událostí z podzimu 1938 v československém a českém hraném filmu.