Impérium útočí. Proč se Putinovo Rusko cítí nadřazené ostatním?

Tím se zabývají Josef Pazderka a Ondřej Soukup v novém díle podcastu Na Východ!, spolu s rusistou Tomášem Glancem působícím na Curyšské univerzitě.

Autorem citátu o ruských demokratech je ukrajinský spisovatel Volodymyr Vynnyčenko (1880–1951), který ho pronesl na začátku 20. století. To dokládá dlouhé kulturní a politické napětí mezi těmito dvěma zeměmi.

Rozpínající se impérium

V postkoloniální terminologii můžeme mluvit o napětí mezi centrem impéria a jeho někdejší periferií. Ruské impérium se za doby své největší slávy rozkládalo na třech kontinentech: v Evropě, Asii a Severní Americe (když byla Aljaška ještě ruská).

Čtěte také

Interhelpo. Budování komunismu, o němž komunisté raději nemluvili

Tak rozsáhlá území získalo a drželo samozřejmě ne vždy mírumilovnými prostředky. Mluví se proto o vnitřní kolonizaci.

„Rusko vlastně kolonizovalo samo sebe,“ vysvětluje v pořadu Na Východ! rusista Tomáš Glanc působící na Curyšské univerzitě. „Přičemž to, že mezi těmi kolonizátory a kolonizovanými nebylo moře nebo jiná barva pleti, to na tom principu násilného ovládání cizího území a obyvatel, které na něm žijí, nic nemění.“

Rusista Tomáš Glanc|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas Plus

Co konkrétně na nová území Rusové chtěli přinášet? Vedle civilizačních výdobytků, jako je vzdělání a infrastruktura, to byl jazyk, pravoslavné křesťanské hodnoty a vysoká kultura.

„To jsou ty symboly Puškina a Dostojevského při dobývání Ukrajiny,“ doplňuje Josef Pazderka.

Kdo všechno smí být Rus?

Impérium ovšem dovolovalo – a Sovětský svaz, respektive současné Rusko jako jeho nástupnické státní útvary dodnes dovolují – i postup opačným směrem.

„Když se jako Armén, Čečenec, Ukrajinec nebo kdokoli jiný (z periferie, pozn. red.) rozhodneš ve vhodný moment sloužit impériu a přijmeš jeho atributy, míněno jazyk, přestěhuješ se do Moskvy, anebo přijmeš celý ten koncept, tak vlastně v něm můžeš udělat kariéru, i když třeba nejsi etnický Rus. Viz Leonid Brežněv, Dmitrij Kozak původem z Ukrajiny nebo Margarita Simonjanová, která je dneska vrchní kremelská propagandistka. Najednou tě ten výtah vynese do výšin ruské politiky,“ dodává Josef Pazderka.

Čtěte také

Co udělal Vladimir Putin pro ukrajinské národní obrození?

Tomáš Glanc připomíná další dvě velká jména ruských dějin: Gruzínce Josifa Stalina a Čečence Ramzana Kadyrova.

„Perfektně zapadají do té oficiální propagandy třeba na youtubových videích, která říká: ‚Já jsem Rus.‘ A přitom vidíme lidi, jejichž fyziognomie dává najevo, že jsou opravdu z celého toho obrovského teritoria, fyzicky vypadají velmi různě a všichni jsou Rusové právě ve smyslu impéria.“

V epizodě Na Východ! zazní i jméno, které je dnes vnímáno jako symbol odporu proti ruské rozpínavosti: Volodymyr Zelenskyj. Jako komik a estrádní umělec ještě kolem roku 2014 působil v Moskvě a z televizních obrazovek promlouval k čtvrt miliardě rusky mluvících diváků.

Impérium je v hlavě

Ve jménu velkého Ruska přinášelo impérium pokrok do oblastí, které kvůli tomu dodnes mají problém se svojí identitou, upozorňuje Ondřej Soukup.

Čtěte také

Vodka jako základ státu. S Alexandrem Mitrofanovem o alkoholismu na Východě

„Zejména v takových těch industriálních regionech jako východní Ukrajina nebo Bělorusko je spousta lidí, kteří se ještě pořád považují spíš za sovětské lidi než za etnické Ukrajince. A to vlastně celé vytváří podhoubí, které o 20 let později přišlo k tady té válce (na Ukrajině, pozn. red.),“ pokračuje.

„A toto nebude jednoduché změnit, protože to není o tom, že se podíváte na zprávy a řeknete: ‚A víte co? My jsme přišli na to, že vlastně ti Ukrajinci s námi nic nemají společného.‘ Takhle to fungovat nemůže,“ upozorňuje Ondřej Soukup s tím, že vyhnat z hlavy imperiální myšlenky je složité. Zejména v zemi, kde neplatí svoboda slova.

Napadlo Rusko Ukrajinu hlavně proto, že se bojí rozpadu svého kulturního impéria? Jaká role připadla teď ruské demokratické opozici? A kdo dokáže imperiálnímu Rusku nastavit zrcadlo? Poslechněte si celý pořad, audio je nahoře.