Pod ledem v Antarktidě se našly desítky milionů ryb. Mají průsvitná těla a bílou krev

Kolonie ryb v oblasti antarktického Weddellova moře je zároveň nejpočetnější známou kolonií obratlovců vůbec. „Je to objev par excellence,“ skládá komplimenty kolegům ichtyoložka Musilová, odbornice na tematiku ryb.

V minulosti vědci pozorovali netopýří kolonie, z nichž ty největší měly kolem 20 milionů jedinců. Podobně rekordní počty hlásí ornitologové u pěnkav jikavců. Ryb pod antarktickým ledem je ale v kolonii řádově ještě o mnoho víc.

Ryby ledařky mají průsvitná těla s bílou krví. Nevyužívají totiž jako krevní barvivo hemoglobin. V tomto případě šlo o druh Neopagetopsis ionah. „Jsou asi 80 centimetrů dlouhé a mají podlouhlé, průsvitné tělo,“ popisuje Musilová.

Voda pod antarktickým ledem je o něco teplejší než okolí, i když stále zůstává pod nulou, pod bodem mrazu. Výhodou pro shromažďování ryb v této lokalitě může být dostatek planktonu, kterým se živí. Samy pak někdy slouží jako potrava tuleňů.

60 tisíc tun

Každé hnízdo měří v průměru tři čtvrtě metru a obsahuje 1700 vajíček. Snůšku jiker hlídá vždy jeden samec. Pravděpodobný celkový počet ryb v kolonii je kolem 60 milionů jedinců.

Váhu kolonie vědci spočítali na 60 tisíc tun. Celé území doporučují vyhlásit za rezervaci, aby nově objevené shromaždiště nezdecimovaly rybářské lodě.

Výlov na dálku

„Podívat se takhle hluboko je krásné. Jsme schopni zkoumat takové hloubky, aniž bychom něco ničili,“ poukazuje na další přínos mise ichtyolog Lukáš Kalous.

Čtěte také

Ryba korálových útesů pyskoun rozpůlený se možná pozná v zrcadle

Zaujala ho technická propracovanost a šetrnost studie. Upozorňuje, že dříve se pro výzkumné účely po mořském dně vláčely sítě. „Ryby se vytahovaly z vody a podle úlovku se odhadovalo, jak to vypadá na dně,“ připomíná vědec.

To, že se badatelé dopočítali počtu jiker v kolonii, je podle něj mimořádná záležitost. Ledoborec Polarstern zároveň dodal vědeckému týmu řadu cenných dat o obsahu kyslíku, teplotě vody a struktuře mořského dna.

„Když nám doteď unikala tak obrovská kolonie, co bude jinde na Zemi? Pro mě je to nádherný příslib do budoucna,“ míní Zuzana Musilová.

Riziko hloubky

Do hloubky 8,5 kilometrů najdeme ryby podle odborníků všude. „Na dně, ve vodním sloupci, různě zbarvené i různě početně. Ale většina oceánského dna je na první pohled prázdná,“ líčí badatelka.

Čtěte také

Vědci krmí ryby metanem, přispívají tak k omezení emisí

Níž to podle ní rybám žít nejde. Důvodem je hlavně určitá mez, dokdy vydrží proteiny, které tvoří jejich těla, ve správném uspořádání.

Nad tuto hranici už hrozí poničení tkání, které by nebylo slučitelné se životem. 

Šplhající ryba

Své meze ale ryby testují i v jiných situacích. „Jsou schopné žít i ve vyšších polohách nebo ve vodopádech, dokážou šplhat po skalách,“ vyjmenovává Lukáš Kalous.

Lézt do výšky umí například mřenky. Mají ploutve přizpůsobené ke šplhu, které fungují jako přísavky. Podobně je to u některých hlaváčů, kteří v Česku patří mezi invazní druhy. Pro tyto účely mají srostlé břišní ploutve.

Čtěte také

Mořští koníci a jehly závisejí na oceánských proudech a řasách, které je vozí

Ryby, které zvládají výšky, mají také obvykle pozměněná ústa. S jejich pomocí se dokážou posouvat třeba i o 100 metrů směrem nahoru po stěně skrápěné vodopádem. Takové ryby známe třeba z Havaje.

„Naopak ve vyšších polohách řídne vzduch, a to má dopad i na jeho obsah ve vodě. Voda obsahuje malé množství kyslíku, který pro přežití může být limitní,“ dodává vědec.

Poslechněte si celou Laboratoř o tom, jak žije kolonie ryb nově objevená pod ledem v Antarktidě, co se dělo, když ryby navigovaly akvárium na kolečkách a proč vliv okyselení oceánu na ryby slábne.

Debatují ichtyologové Zuzana Musilová a Lukáš Kalous a herec Miroslav Táborský.