Rusové se uzavírají do bezpečí lhostejnosti. Porušení autocenzury se tvrdě trestá, popisuje rusista Tomáš Glanc

„Destruktivní strategie je podporovaná něčím, co by se dalo nazvat ignorancí, lhostejností, hibernací, zkrátka obrannými strategiemi, které známe z autoritativních režimů a které uzavírají obyvatelstvo do pasivního bezpečí,“ domnívá se Tomáš Glanc.

Čtěte také

„Rusko předstírá sebevědomí.“ Na konferenci Českého rozhlasu Plus promluvili Beltonová a Pomerantsev

To spočívá v jasném odlišování soukromého a veřejného a obcházení problematických témat. Společnost je proto paradoxně navenek velmi laxní k ožehavým otázkám současnosti, reálně ale lidé chápou nebezpečí veřejných projevů a vyhýbají se kriminalizovaným tématům.

„Je to skličující, ale je tomu tak. Velká část obyvatelstva nechce mít potíže, je ochotna názory pěstovat v soukromí a na veřejnosti se přizpůsobit požadavkům. Obzvlášť když za nimi stojí sankce a perzekuce v případě nedodržení nepsaných nebo psaných zákonů,“ dodává rusista.

Heroické pohádky o vítězství

Případy porušení autocenzury jsou známé zejména tím, jak tvrdě jsou trestány.

„Výrazný je příklad Arťoma Kamardina, který byl na sedm let uvězněný za přednášení veršů u památníku Vladimíra Majakovského v centru Moskvy,“ uvádí Glanc.

Čtěte také

Rusko nejsou jen vojenské přehlídky. Ale i děsivé ticho, absence obětí války a exulantů, míní Scherf

„U soudu řekl, že nikdy nechtěl porušovat žádné zákony, ačkoliv s nimi vnitřně nesouhlasí a v posledním slovu žádal o podmíněný trest s tím, že nebude veřejně projevovat žádné názory, které jsou v rozporu s ruskými zákony, ať jsou jakékoliv. A přesto byl odsouzen.“

Poslušnost si ruský režim podmiňuje silnou polarizací společnosti, kterou rozděluje na loajální občany a stoupence režimu na jedné straně, a proti nim stojící zrádce a zahraniční agenty. Propaganda je tak silná, že vymýtila jakoukoliv samizdatovou kulturu, tak jak jsme ji znali v normalizovaném Československu.

Dneska je jasné, kdo bombarduje a kdo je bombardován, kdo se zastává elementárních občanských svobod a kdo je devastuje.

Silným nástrojem rozdělování společnosti jsou jednou týdně aktualizované seznamy nepřátel režimu, na kterých se pravidelně ocitají intelektuálové, členové lidskoprávních organizací, historikové a další potenciální narušitelé ruské ideologie.

„Je nežádoucí mluvit o perzekucích Sovětského svazu v minulosti, protože to vrhá nežádoucí stín na celý příběh – historicky fundovaná analýza stalinismu do něj nemůže patřit, protože potom nemůžete vyprávět heroické pohádky o vítězství nad fašismem,“ dokládá Glanc.

Tomáš Glanc|foto:Karolína Němcová, Český rozhlas

Situace je zřetelnější

Veškerý ruský narativ je proto vystavěn na manipulaci. Skutečnost je vykládána na obrysech konzervativních principů, tradiční rodiny a státních zájmů, nikoliv na liberálních hodnotách, které Západ považuje za univerzální. Pravda a lež přesto nesplývá.

„Situace je daleko zřetelnější než v době filosofických postmoderních mlh v 90. letech, kdy se zdálo, že pluralita skutečnosti a pravd je neomezená a ani nemá být omezována. To je naprosto pasé,“ poznamenává rusista. „Dneska je jasné, kdo bombarduje a kdo je bombardován, kdo se zastává elementárních občanských svobod a kdo je devastuje.“

Funguje v Rusku společenská smlouva? A jak se během války proměnila ruská kulturní scéna? Dozvíte se v záznamu celého rozhovoru. Ptá se Barbora Tachecí.