Rusko nejsou jen vojenské přehlídky. Ale i děsivé ticho, absence obětí války a exulantů, míní Scherf

Běžní obyvatelé se podle něj cítí bezmocní, co se týče možností cokoliv ovlivnit. „Mají pocit, že jsou předměty, se kterými někdo hýbe, se kterými někdo nakládá. Ale nejsou spolutvůrci,“ přibližuje náladu ve společnosti.

Čtěte také

Kuleba: Putin válku nezastaví, dokud bude mít zisky z ropy a pocit, že míří k cíli

Té podle něj dominuje „ruské ticho“. Ve veřejném prostoru ho symbolizuje absence názorové plurality a konkurenčních politických názorů, ze soukromých životů ho ale mnoho Rusů zná mnohem intimněji.

„Tvoří ho absence hlasů těch, kteří nemohou zasednout k rodinnému stolu. Miliony exulantů, statisíce obětí takzvané speciální vojenské operace,“ nastiňuje Scharfer.

„Když studujeme Rusko, tak je potřeba poslouchat nejen ty hlučné projevy o svébytné ruské civilizaci a lomoz vojenských přehlídek, ale také to všeprostupující a mnohdy děsivější ticho.“

Od svatého Vladimíra

Problémy s historickou pamětí přitom tamní obyvatelé nemají, míní bývalý novinář:

„Je umně a prohnaně formulována a modelována režimem, který na základě jejího přetvoření odvozuje svou vlastní legitimitu a smysl existence. Ospravedlnění války na Ukrajině začíná už křtem Vladimíra tisíc let zpátky, který přinesl křesťanství do svaté Rusy a v propagandě Kremlu tím položil základ jednotě bratrských národů Ukrajiny a Ruska.“

Čtěte také

Lukeš: Putin nepřijme kompromis. Buď vyhraje, nebo prohraje vše, možná včetně své fyzické existence

Od politiky lidi odrazuje také čím dál větší propast. „Tamní elita vytvořila systém dvou společenských vrstev. Ta první je politická a ekonomická elita, která je velmi široká, drží klíčové funkce a tvoří dennodenní politiku,“ přibližuje.

„Pak je tu ta masa, která se skutečně za 25 let režimu Vladimira Putina z politiky stáhla a nemá možnost ji tvořit,“ dokončuje výčet. „Je to extrémně centralizovaný režim, kdy Moskva rozhoduje o jmenování každého regionálního politika a teče přes ni každý rubl.“

Strach a paranoia

Elity onoho režimu pak v očích analytika University of Saint Andrews definuje především neustálý strach z vnějšího nepřítele.

Čtěte také

Rusové mají potřebu nadřazenosti. Když něco neovládají, cítí se ohrožení, tvrdí bývalý politik

„Dnešní režim tvoří příslušníci bezpečnostních složek, často odchovanci sovětské mentality KGB a dalších orgánů. A oni skutečně věří, že za mnoha změnami režimu, které jsme mohli sledovat v devadesátých a nultých letech – od barevných revolucí v postsovětském prostoru až po arabské jaro – byla ruka CIA a jejich západních spojenců. Permanentně se obávají toho, že tato dlouhá ruka dosáhne nakonec až do Ruska.“

Paranoia ale působí i dovnitř, upozorňuje Scherf: „Velmi se bojí oné páté kolony nepřátel státu, kterou takto titulují v odkazu na stalinistický režim. Proti tomu bojují vší silou a všemi prostředky, které má velmi nabobtnalý a robustní ruský stát k dispozici.“

Podobné charakteristiky pak kvůli působení členů v komunistické rozvědce KGB nese i její současný nástupce, kterým je organizace FSB.

„Zůstala tam institucionální paměť. Know-how a schopnost získávat informace velmi širokým a agresivním způsobem se přesunuly skrze lidi, kteří v té instituci zůstali, do dnešní FSB,“ přibližuje bývalý zahraniční zpravodaj v Rusku.

„Hlavní rozdíl je v tom, že zatímco KGB, podobně jako StB v Československu, spoléhala na informátory, tak FSB daleko šířeji využívá moderní technologie. Podstata práce a to, že služba je v rámci Ruska všeprostupující, se nezměnilo,“ doplňuje.

Čtěte také

Proč je Rusko ztracená země? Příběh opravdového Ruska posledních dekád vypráví politolog Scherf

Nic z toho přitom podle pedagoga není náhoda. „Pilíř Putinova režimu tvoří takzvaní silovici, příslušnicích bezpečnostních struktur, kteří mají ohromné finanční zdroje, velkou politickou i společenskou prestiž a zároveň v rámci výkony své služby přístup k vlastnímu obohacení,“ vysvětluje.

„Proto jsou tito lidé, kteří by režim potenciálně mohli svrhnout zevnitř, lojální. Z režimu velmi, velmi profitují,“ říká.

Harmonie režimu tak zůstává stabilní. „Po 25 letech vlády Putinova režimu de facto zmizel skutečný prostor k politické změně. Právě proto, že jakýkoliv pokus o získání politické moci ve veřejném i online prostoru je okamžitě – a často preventivně – potřen všudypřítomnými tajnými službami.“

Co je největší úspěch Vladimira Putina? A co nám o politické situaci mezi tamními elitami může říct Prigožinovo povstání? V rozhovoru Osobnost Plus odpovída Filip Scherf, moderuje Barbora Tachecí.