Spolu nestačí. Doporučuju udělat slučovací sjezd, zvolit nové vedení a voňavý program, radí Kroupa
Ve středu vyrazí Andrej Babiš (ANO) na Hrad představit programové prohlášení své budoucí vládní koalice. A zatímco prezident pořád čeká na slíbenou informaci, jak Babiš naloží se svým střetem zájmů, aspirující premiér mu vzkazuje, že střet zájmů není zákonnou překážkou pro jeho jmenování premiérem. „Jmenování premiéra je regulováno Ústavou a ta prezidentovi dává určitý stupeň volnosti, takže nemusí jmenovat hned,“ říká v Osobnosti Plus filozof a bývalý politik Daniel Kroupa.
„Zamlouvalo by se mi, kdyby prezident panu Babišovi řekl: De iure máte pravdu a vyřešte to do 30 dnů po jmenování, ale de facto je lépe, když to do těch 30 dnů vyřešíte, a pak vás budu jmenovat,“ navrhuje Kroupa. „Tady v tomto případě by se nejednalo o žádné dramatické zdržení, protože během té doby pan Babiš může vládu sestavit a pak přijít s hotovou věcí.“
Čtěte také
Prezident Petr Pavel má zároveň možnost nejmenovat ho premiérem, protože Ústava, podle které tak činí, umožňuje odklad při nástupu do funkce. Zároveň je žádoucí vyřešit střet zájmů předem, protože po uplynutí 30 dní na vyřešení prezidentská pravomoc pro řešení končí.
„Nerozumím důvodům, proč Andrej Babiš řešení nezveřejňuje,“ podotýká Kroupa. „Buď má v úmyslu nějakým způsobem zákon obejít o střetu zájmů, anebo ho chce naplnit, ale pak to nedává žádný smysl.“
Běh po praskajícím ledě
Podobně nemístné jsou podle něj podmínky končící vlády Petra Fialy (ODS) ke schvalování rozpočtu.
Čtěte také
„Stávající vládní koalice neporušila zákon z hlediska litery zákona, ale z hlediska jeho ducha,“ myslí si Kroupa. „Zákon říká, že vláda návrh rozpočtu předat má, tak se dopustila porušení tohoto principu a je to trapné.“
Do budoucnosti by současné vládní koalici doporučoval hlavně obnovu osobností v čele stran a změnu politického programu.
„Já bych si představoval, že strany končící vlády vytvoří nikoliv pouhou volnou koalici, jako bylo Spolu, ale udělají slučovací sjezd a vytvoří nový silný subjekt s novým vedením a s voňavějším politickým programem,“ doporučuje filozof.
Samostatně už podle něj strany volby nevyhrají. „Některé ty strany mají dojem, že získají více mandátů v komunálních volbách, když půjdou samostatně. Dohadovat se budou v senátních volbách, ale bojím se, že tentokrát to bude obtížnější,“ předpokládá Kroupa.
„Když se to doma upeče, tak se dá na veřejnosti vystupovat daleko jednotněji, než když se přes média řeší spory jednotlivých politických stran.“
Čtěte také
Zlomovým okamžikem pro neúspěch současné vládní koalice byla stagnace po neúspěchu digitalizace stavebního řízení a nedotažené reformy. Definitivní porážku ale způsobila lepší kampaň vítězných stran.
„Tato vláda neztratila voliče. Když se podíváte na výsledky posledních voleb, tak získala zhruba totéž co v předchozích volbách. Ale vítězným stranám se podařilo aktivizovat voliče nové,“ upozorňuje Kroupa. „Je to takový běh po praskajícím ledě. Když se zastavíte, tak jdete do vody. A to se stalo této vládní koalici.“
Jediné demokratické řešení
Neúspěch liberálních stran Kroupa považuje za součást demokratického volebního procesu. Výsledek je pro každý subjekt zpětná vazba, jak jsou voliči spokojení a na čem je potřeba zapracovat.
Špatnou zprávou ale je přítomnost extremistických hnutí ve vládě.
„Jsme trošku zkažení. Po sametové revoluci jsme dovolili kandidovat komunistické straně, vynořili se tam sládkovci, jejichž rétoriku dokázal rozvinout Tomio Okamura (SPD) a někteří další,“ kritizuje Kroupa.
Čtěte také
„Už jsme si na to zvykli, ale není to dobrý zvyk. Je to neštěstí, když se na vrchol celostátní politiky dostanou lidé, kteří jsou i z perspektivy soudního rozhodnutí vnímání jako strana fašismu podobná.“
Takoví státníci snižují důvěru občanů ve veřejné instituce, protože legitimizují vzorce chování, které nejsou v demokratické společnosti žádoucí. Jejich oslabují vzájemný respekt a toleranci a naopak mohou vybízet k dehonestaci odlišně smýšlejících či vypadajících jedinců.
„Jediné řešení je pracovat na tom, aby byli v příštích volbách tito lidé nuceni odejít. Jiné demokratické řešení není,“ uzavírá Kroupa. „Samozřejmě lze někdy použít prostředky veřejného protestu, což je v pořádku. Když protest sílí, začínají být politici opatrnější. A sice se tváří, že jim to nevadí, ale ve skutečnosti se jich to dotýká.“
Co by měla ustavující se vláda udělat, aby získala důvěru lidí, kteří ji nevolili? Jaké jsou hranice tolerance? A jaká je budoucnost současné vládní koalice? Dozvíte se v záznamu celého rozhovoru. Ptá se Barbora Tachecí.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
