Dominik Duka byl titán, vyzdvihuje šéfredaktor Zrno. Jandourek: Orbánovo Maďarsko označil za naději
Pro jedny byl symbol jistoty, smíření, tradice, pro druhé představitel uzavřenosti a politizace církve a rozdmýchávač kulturních válek. Jak se bude vzpomínat na zesnulého Dominika Duku? „Považuji ho za titána,“ říká šéfredaktor serveru Aktuálně.cz Matyáš Zrno. „Nedokázal vyřešit spor o katedrálu,“ oponuje starokatolický kněz, sociolog a editor on-line deníku Fórum 24 Jan Jandourek v pořadu Pro a proti.
Odešla velká osobnost české katolické církve, nebo, když to hodně přeženu, docela průměrný duchovní myslitel?
Zrno: Myslím, že průměrný duchovní myslitel to nebyl. Když se bavíme o hlavě katolické církve, tak on samozřejmě nemusí být nezbytně nutně velký filozof. On musí být duchovní pastýř, musí být manažer a musí být diplomat. Řekl bych, že tyhle klíčové prvky v sobě Dominik Duka v poměrně vyvážené variantě kombinoval.
Čtěte také
Jandourek: Byl výrazná osobnost. To znamená, že ve své roli nebyl zaměnitelný. Byl to člověk, který byl inteligentní a měl kulturní rozhled. Měl jakýsi přesah. Asi takto bych ho charakterizoval.
Zajímá mě ta formulace „inteligentní“. Pane Jandourku, ve svém komentáři pro Fórum 24 jste naznačil, že Dominik Duka svými názory uvízl ve třicátých letech minulého století. O co to opíráte?
Jandourek: V zásadě o to, že měl velký komunikační problém se současnou společností. Když řeknu společností, mám na mysli většinovou společnost. Žijeme v liberální demokracii a Česko je poměrně sekulární země, když nechám stranou všechny ty horoskopy a podobně.
Dominik Duka se choval způsobem, jak by se choval pražský arcibiskup v roce 1936. Byl totiž v defenzivě. Sice vypadal útočně, ale ve skutečnosti to byla defenziva. Pociťoval společnost a její podobu, a to vychází z jeho vlastních slov, jako nepřátelský tábor.
Pane Zrno, vy jste Dominika Duku nazval v komentáři jedním z titánů. Jaké jeho myšlenky či názory byste označil za titánské? Zajímá mě, jaký myšlenkový odkaz tady zanechal?
Zrno: Já jsem to psal v kontextu toho, že Dominik Duka patřil k těm posledním velkým osobnostem, které nás provázely transformací české společnosti od komunismu k demokracii. Patřil ke generaci lidí, kteří byli v disentu, kteří seděli a kteří poté budovali stát a společnost, potažmo církev.
Těch lidí už je poměrně málo. Z těch velkých jmen nám tady zbývá třeba Václav Klaus přes všechno, co si můžeme, či nemusíme o něm myslet. Dominik Duka byl přesně tahle generace. Z tohoto pohledu to za mě je titán. Stejně jako je titán i Václav Klaus nebo dokonce i Miloš Zeman.
Kritika Dominika Duky
Část kritiky se na Dominika Duku snášela kvůli velmi blízkým vztahům k politikům, konkrétně k prezidentům Václavu Klausovi a Miloši Zemanovi. Považujete toto za problém? Prospěl tím církvi, nebo ji tím spíš poškodil?
Jandourek: Myslím, že jí tím neprospěl. Ani to takzvané vyřešení sporu s katedrálou nebylo vyřešení – on to vzdal. To, co se snažil kardinál Miloslav Vlk dotáhnout do konce, že ta katedrála patří církvi. A ona skutečně patří z právního hlediska, z toho plyne určovací žaloba. A Duka to prostě vzdal.
Čtěte také
Je to jedno, ta katedrála je kamení. Je to sice nějaký symbol, ale s tím svět nekončí. Je to spíš způsob toho řešení. Jde o to, když Duka třeba v rozhovoru pro maďarské médium řekne, že Maďarsko je pro nás nadějí. Není to něco, co říká neuváženě, nebo se přeřekl.
Orbánovo Maďarsko je prolezlé korupcí, je to kleptokracie, je to kolaborantská země a má kolaborantský režim s Moskvou. Šlape se tam tvrdě po nezávislých i veřejnoprávních médiích. Zotročil se tam Ústavní soud. Změnil si volební systém, aby Orbán mohl mít ústavní většinu, i když nemá přes 50 procent. A tohle má být naděje?
Nezacházel Dominik Duka příliš daleko ve svých politických postojích?
Zrno: Když mluvíte o těch dobrých vztazích s prezidenty, je také dobré zmínit i Václava Havla. Měl velmi dobré vztahy s Václavem Havlem. Lidé nedokázali pochopit, že někdo může mít dobré vztahy i s Václavem Havlem, i s Václavem Klausem i s Milošem Zemanem.
Uznávám, že je to složité pochopit, ale je to tak. Dominik Duka to dokázal a byly to opravdu lidsky dobré vztahy, které ale umožnily součinnost a vyřešení toho sporu o katedrálu. Ten konsensus vidím jako pozitivní aspekt.
Dominik Duka varoval před progresivismem. Bylo to z křesťanských pozic? Byl věrný evangeliím, v nichž se Ježíš Kristus zastával lidi na okraji? Dnes bychom třeba za takové mohli považovat transsexuály a jejich rodiny a podbně.
Zrno: Myslím si, že nikdy neřekl nic proti konkrétně transsexuálům nebo transgender osobám. On hájil tradiční pojetí rodiny vycházející z křesťanské antropologie. Tedy rodina, muž, žena a ideálně děti. To neznamená, že by řekl, že se mají transgender osoby někde šikanovat nebo že se jim mají upírat nějaká práva. On prostě prosazoval tradiční pojetí rodiny, jak ho známe tisíce let.
Čtěte také
Jane Jandourku, jak vy jste vnímal tento aspekt jeho veřejných vystoupení?
Jandourek: Abych se vrátil k tomu, co tady zaznělo. Tomáš Halík byl napomenut, probošt Petr Piťha pochválen – ten, který pronesl apokalyptické kázání o tom, jak homosexuálové budou zavírat ostatní do koncentračních táborů.
Pak je tam ještě jedna nepříjemná věc, když v Gruzii napadlo 2000 pravoslavných nácků festival LGBT. Řádili tam, policie musela lidi evakuovat. Oni všechno vypili, ukradli, co bylo ve stáncích, křepčili tam a údajně tančili gruzínské národní tance.
Pak kněz Romuald Štěpán Rob napsal na Twitter, že to byla oslava. Jak se patří, za to to schytal. Načež k tomu Dominik Duka napsal větu, že ale gruzínské tance vyjadřují radost. Nevidím to jako zrovna citlivou záležitost.
Jak se Dominik Duka stavěl ke kauzám zneužívání dětí v církvi? A byl intelektuálem, nebo spíš dobrosrdečným pastorem? Poslechněte si celé Pro a proti nahoře v článku.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
