Když drony útočí. Jak blízko se dostanou novináři ke kill zóně na Ukrajině?
Válečná fronta na Ukrajině už řadu měsíců stojí. Což ale neznamená, že se na ní nic neděje. „Kdysi jsme se mohli dostat pět šest kilometrů od frontové linie. Věděli jsme, že potom už je ta nebezpečná hranice doletu dronů. Teď se to ale hodně mění a cítíme to na své práci,“ popisuje situaci reportérka České televize Darja Stomatová. Jak přesné informace o bojích tedy můžeme získat? Do pořadu Na Východ! si Josef Pazderka a Ondřej Soukup pozvali také kameramana Jána Schürgera.
Ten upozornil, že v současnosti se za takzvanou kill zónu neboli zónu smrti, považuje území až 35 kilometrů od fronty. „Počítáme s tím, že tam nás už může zaměřit a zasáhnout dron,“ říká Ján Schürger.
Zvukový design: Jonatán Vidlák
Text a produkce: Daniela Vrbová
Host: Darja Stomatová, Ján Schürger
Podle něj je stále možné proniknout i přes frontu na druhou stranu. „Otázka je, jestli to není naposledy,“ dodává.
„Samozřejmě čím víc se blížíme k zóně dotyku, kde se potkávají ty dvě armády, což je v dnešní době dost šedá zóna, kdy vlastně vojáci na sebe už nevidí, ale vědí, že v té oblasti se pohybují jak Ukrajinci, tak Rusové, tak do této zóny se dá dostat opravdu jenom s obrněným vozidlem a vozidlem, které má nějakou obranu proti dronům,“ vysvětluje Jan Schürger.
Darja Stomatová připomíná, že ukrajinská fronta nebude nikdy nepropustná už jen kvůli své délce a počtu ukrajinské pěchoty.
„Frontová linie je dlouhá přes tisíc kilometrů a musíme si uvědomit, že nepřátelé jsou i na hranici s Běloruskem, na další hranici s Ruskem. Je tu i hranice s Podněstřím. Takže Ukrajina musí alokovat obrovské množství sil a mužů, aby ochránila i toto území, protože člověk nikdy neví,“ přibližuje v pořadu Na Východ! složitou situaci ukrajinské armády.
Shovívavost s dezercí
Když jsou ukrajinští vojáci mobilizováni, můžou si do velké míry vybrat, kde budou působit. Nejmenší zájem je ale právě o pěchotu, tedy o posty na frontě.
„Pěchota je téměr vždycky jasná smrt,“ poznamenává Darja Stomatová. Podle ní se po třech a půl roku války už také hodně změnilo psychické rozpoložení ukrajinského vojska.
Čtěte také
Ondřej Soukup k tomu dodává, že se proměnila i samotná skladba jednotek: „Polovina lidí, které jsem znal třeba z první války na Donbase v roce 2014, už nežije.“
Josef Pazderka zase připomíná, že velkým problémem je demoralizace a dezerce.
„Dezerce je na Ukrajině denní chleba. Má to různé formy. Buď neuposlechnutí rozkazu, že prostě ten voják se bojí, říká: Já když tam půjdu, tak umřu,“ souhlasí Ján Schürger.
„Ale ústava omezuje pravomoci velitelů tak, jak si možná pamatujeme z druhé světové války: ‚Zdrhl jsi? Zastřelím tě.‘ To není možný. Takže samozřejmě lidé prostě utíkají, je to velký problém.“
Čtěte také
Darja Stomatová ale přidává další pohled, který získala při natáčení s ukrajinskými pěšáky.
„Říkali mi, že vlastně to neberou špatně. Že je to volba těch dezertérů. Když mají sami pocit, že nejsou schopni někoho zabít anebo být na frontové linii, být v armádě, tak proč je tam mít? Protože oni potom budou vlastně přítěží pro ty vojáky, kteří jsou schopni, kteří to dělají už delší dobu,“ uzavírá zpravodajka České televize.
Jak se ukrajinská společnost staví k dalšímu pokračování války? A je v souvislosti s ní dovoleno mluvit o korupčním jednání v armádě? Co v tomto směru ukázaly letní protikorupční protesty ve velkých městech? Nejen to si poslechněte v celém audiozáznamu.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
