ANO chápe, že když se investuje do užitečných věcí včetně obrany, je možné se zadlužit, chválí Jireš

„Nebudu předstírat, že jsem nadšen z toho, co nastupující vláda říká o obraně. Neříká o ní skoro nic,“ konstatuje Jireš. „Ale zároveň je pravda, že nikdo z nás netuší, jestli to, co bylo představeno předminulý pátek, je finální text. Já pořád předpokládám, že se ze strany nastupující vlády ještě dočkáme něčeho konkrétnějšího.“

Čtěte také

Kalousek: Aby se zaplatily vládní sliby, nesměli bychom mít žádnou šedou ekonomiku, to se nepodaří

Jireš zároveň neočekává, že by ze strany Česka došlo v příštím volebním období ke zpochybnění aliančních závazků či popření naší příslušnosti v Evropské unii. Vychází zejména z naší geografické polohy a z tendence Andreje Babiše prezentovat se jako člena skupiny významných západních politiků.

Přijatý závazek z haagského summitu o výdajích ve výši celkem 5 procent HDP na obranu je navíc velmi flexibilní a umožňuje členským zemím rozplánovat si tempo plnění podle vlastních možností.

„Aliance předpokládá, že spojenecké země se k tomu postaví zodpovědně a bude tam postupný náběh. Důležité je, že nezačínáme z nuly a nepotřebujeme se dostat z nuly na sto, ale třeba z padesáti na sto nebo ze čtyřiceti na 80,“ uvádí Jireš.

„Alianční obranné plánování počítá s tím, že některé věci trvají dlouho. Holt v situaci, kdy by mohlo poprvé dojít k ruské agresi proti členskému státu NATO, nebudeme mít všechno. Ale to nebudeme mít nikdy.“

Jednotný postup?

Podle závazku z loňského summitu v Haagu mají členské země do roku 2035 postupně dosáhnout úrovně 3,5 procenta HDP na výstavbu vojenských schopností a 1,5 procenta HDP na další nevojenské nebo dokonce civilní věci související s obranou.

Čtěte také

Buďme rádi, že nás roky ruské války vyškolily, říká o výdajích na obranu Stromšíková z ministerstva

Nová vláda navíc nastupuje v ekonomicky příznivé situaci, kdy má k dispozici prostředky pro investice do všech strategických oblastí.

„Kvituji, že hnutí ANO a Andrej Babiš nejsou žádní fiskální konzervativci. Chápou, že když se investuje do užitečných věcí, a tam rozhodně obrana patří, tak je legitimní se za tímto účelem zadlužit,“ myslí si Jireš.

„Je to správný přístup, teď ho přijímají i Němci. Takže jsem rád, že Andrej Babiš k tomu bude přistupovat stejně, a tím pádem bude prostor, aby se zvyšovaly investice do obrany a zároveň se dařilo financovat i další veřejné politiky.“

Čtěte také

Politický geograf Michael Romancov: Konec muniční iniciativy? Babiš bude chtít hrát hru s co největším ziskem

Naplnění závazků do společné obrany je totiž klíčové už z logiky výstavby těchto obranných systémů, které stojí na jednotném postupu a demonstraci síly, která má potenciálního agresora od případného útoku odradit předem. Jakékoliv zpochybnění proto zároveň podrývá celý smysl společné obrany.

„Rusko vůči Evropě usiluje o to, aby když dojde na lámání chleba a Severoatlantická rada bude rozhodovat, jestli se podnikne kolektivní obranná akce vůči ruskému útoku, některé členské státy řekly ne a zablokovaly to,“ vysvětluje Jireš.

„Přesně o to Rusko usiluje například amplifikací extrémních skupin v jednotlivých členských státech nebo podporou politiků, kteří explicitně vyjadřují, že nepřijdou na pomoc napadené spojenecké zemi.“

Zodpovědnost za obranu Evropanů

Kromě jednotné evropské obrany je ale klíčovým pilířem NATO i americká spoluúčast. Míra očekávaného zapojení USA v případě útoku Ruska na některou členskou zemi, v tuto chvíli ale není známá.

„Trumpova administrativa řekla zcela jednoznačně, že Spojené státy budou postupně stahovat svoje konvenční prostředky a postupně budou předávat zodpovědnost za obranu Evropanům,“ připomíná Jireš. „V tuto chvíli ale přesně nevíme, jak to bude probíhat.“

Čtěte také

Vláda nesmyslně utrácí miliardy za obranu, míní Vondráček. Hofmann: Osm let se nic nedělo, musíme to dohnat

Podle dohody má jít o postupný proces, na konkrétní plán ale Evropa zatím čeká. Jisté zatím je, že se tato změna nebude týkat jaderného deštníku, který nad EU Spojené státy drží.

„Nikdo z Trumpovy administrativy ani nejmenším způsobem nedal najevo, že by Američané přestali poskytovat jadernou komponentu aliančního odstrašení. Ta vždycky bude ultimátním nástrojem našeho společného odstrašení a Spojené státy budou tuto roli zastávat i dál,“ uzavírá Jireš.

„Koneckonců by bylo proti jejich nejvlastnějším zájmům, kdyby vyprovokovali Evropany k nějakému závodu v jaderném zbrojení.“

Může Evropa zastrašit Rusko? Dodrží Slovensko a Maďarsko alianční závazek? A za jak dlouho bude Rusko schopné obnovit svoji vojenskou sílu a případně zaútočit na členskou zemi NATO? Dozvíte se v záznamu celého rozhovoru. Ptá se Barbora Tachecí.