Šimpanzí samci denně dokazují vůdcovství. Kvůli úbytku lesa to znamená více konfliktů s lidmi
Tým výzkumníků z Ugandy a Británie zjistil, že pro potravu k lidským sídlům vyrážejí šimpanzí samice méně často než samci. Tím se vysvětlilo, proč šimpanzí skupiny, které pozorovali mimo prales, byly méně početné. Studie vyšla v časopise Animal Behaviour.
Podobně jako jde muž první do restaurace, šimpanzí „etiketa“ velí poslat pro jídlo nejprve samce. Setkání s lidmi, psy nebo jinými domácími zvířaty totiž mnohdy vede ke konfliktům.
Čtěte také
„Šimpanzí samci jsou mnohem silnější, tím pádem při střetu s potenciálním nebezpečím fyzicky méně riskují,“ upozorňuje etolog Marek Špinka. Některé samičky také chrání mláďata.
Zároveň ale samci musí stále upevňovat své postavení, dokazovat, že jsou výjimeční a usilovat o větší reprodukční úspěch. „Řídí, kdo s kým se bude pářit,“ uvádí příklad zoolog Pavel Stopka.
S každodenním upevňováním vůdcovství podle něj souvisí i hlavní role samců pří výpravách do vesnic, kde si zvířata můžou opatřit například chlebovníky.
Půl kilometru
Tlupa, kterou vědci v Ugandě sledovali, byla složená z 19 šimpanzů, z toho jedenáct bylo dospělých. Původně se zvířata pohybovala v domovském okrsku o rozloze asi 20 kilometrů čtverečních.
Čtěte také
V letech 2006 – 2014, kdy studie probíhala, kvůli lidské činnosti postupně mizel les, až z původního areálu zbyly už jen fragmenty o celkové rozloze asi půl kilometru. Přesto se šimpanzi do oblasti vraceli, zvláště k řece.
V takové situaci přibývá konfliktů, například s lidmi, kteří chodí pro dřevo. Pro šimpanze začíná být obtížné postavit si na každou noc hnízdo na spaní. Jsou zvyklí místa střídat.
Chronický stres
Vědci dokázali, že v takto rozdrobeném prostředí je šimpanzí skupina opakovaně a dlouhodobě stresovaná. Šimpanzům například roste krevní tlak.
Čtěte také
„Hladiny kortikozolu v trusu jsou setrvale vysoké,“ dodává Marek Špinka. Připomíná, že v podobné situaci je většina volně žijících zvířat na světě.
Chronický stres, který prožívají, přirovnává vědec k situaci lidí, kteří jsou nuceni žít poblíž frontové linie nebo neustále slyší hluk ze staveniště.
Poslechněte si celou reprízu pořadu Laboratoř o šimpanzích samičkách, které se vyhýbají lidem, o pochopení emocí prasat a o složitém rozhodování červů. Debatují etolog Marek Špinka, zoolog Pavel Stopka a herec a kouzelník Roman Štabrňák.
Související
-
Vědci umí odebrat DNA z ovzduší. Můžou tím přispět k ochraně druhů
Dva vědecké týmy odebraly DNA ze vzduchu v zoologických zahradách. Podařilo se jim tak určit řadu zvířat, která tam žijí, jejich potravu i zvířata z okolí.
-
Mozek pracuje s databází tváří. Rozpoznání se může zpozdit o pár sekund za samotným vjemem
Při rozpoznávání tváří pracuje mozek s menší složkou paměti, kterou bychom mohli označit za knihovnu obličejů. Časový odstup mezi podnětem a určením může být až 15 sekund.
-
Steak, nebo vajíčka? Vědci dokážou vybírat pohlaví zvířat, využít by to mohli v zemědělství
Cílem snah vědců je zajistit, aby se zbytečně neprodukovala zvířata obojího pohlaví tam, kde stačí jedno. Studie vyšla v časopise Nature Communications.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
