Čím se lišíme od šimpanzů? Stopa vede i k opomíjené části DNA

20. listopad 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Rodinka šimpanzů, ilustrační foto

Dědičný kód člověka je podobný DNA šimpanzů. Co nás lidi tedy dělá lidmi? Ptali se genetikové z univerzity ve švédském Lundu. Překvapilo je, že rozdíly našli v podceňované části lidské DNA, která se nepřepisuje do bílkovin. I ta může být jedním z klíčů k vysvětlení, proč naše mozky pracují jinak než mozky šimpanzů. Studie o tom vyšla v časopise Cell Stem Cell.

Naše geny se přepisují do bílkovin, základních stavebních kamenů lidského těla. Vědci ale přicházejí postupně na to, že abychom se stali lidmi, nebyly a nejsou k tomu v evoluci potřeba jen geny, které se přepisují do bílkovin. Důležitá je i zdánlivě nepotřebná část DNA.

Čtěte také

„Tyto geny nekódují z čeho je tělo postaveno, nebo jak vařit s pomocí enzymů,“ říká Marek Špinka, evoluční psycholog a etolog.

Ilustruje to představou, jak držíme v rukou recepty, a v nich nacházíme opakující se nepříliš srozumitelné zkratky. Klíčové pro evoluci druhů, tedy i člověka, je podle něj například to, jak často se takové zdánlivě nepotřebné sekvence v naší dědičné informaci opakují.

„To reguluje, které geny se čtou,“ upozorňuje Špinka. Roli zdánlivě nepotřebné část DNA přirovnává k situaci, kdy je čtenář receptu z nesrozumitelného textu tak otrávený, že návod dočte jen do půlky a jídlo uvaří jinak. Návod na člověka má podle něj mnoho různých úrovní, u kterých moc nevíme.

Viry a Bill Gates

Je rozdíl, když buněčná čtečka dostane pokyn přečíst všechno najednou nebo postupně. „To je klíč, proč organismy, které jsou si sekvencí velmi podobné, můžou na konci dopadnout jinak,“ zdůrazňuje evoluční biolog Karel Janko. Podle něj jde o zásadní objev o pochopení toho, co se nám děje ve frontálním laloku mozkové kůry.

Čtěte také

Šimpanze a člověka odlišuje hlavně velikost mozku a na to navázané vlastnosti. Naše a šimpanzí dědičné informace se ale liší v hlavně v tom, jak je konkrétní gen regulován. „Rozdíl je v tom, kdy se gen zapne,“ popisuje vědec.

„Regulační oblast, o které se bavíme, je spojená s parazitní oblastí DNA, která tvoří značnou část genomu a ta se k nám historicky dostala s viry,“ dodává Janko a s úsměvem vyvrací aktuální mýty. 

„To dokazuje, že pandemie nejsou vynález Billa Gatese. Když se k nám tato rodina elementů dostala, neexistoval. Bylo to před 100 tisíci lety.“

Ostrovy znalostí

Pokrok biotechnologií provázejí i etické ohledy. Pracovat s genomem je stále jednodušší a z toho plynou i obavy ze zneužití těchto metod. „Budeme se s tím muset popasovat stejně jako se zrychlením dopravy, tokem informací, nebo s problémy z drogami,“ míní Marek Špinka. 

Čtěte také

Podle něj bychom se měli opřít o znalosti, které nám umožňují lépe léčit a rozumět některým pochodům v těle. „Musíme ale zároveň pokorně vnímat oceán neznalostí nebo ignorance, který ostrovy vědeckých poznatků obklopuje,“ argumentuje vědec.

Poslechněte si celou Laboratoř o zdánlivě neužitečných úsecích v DNA, vlivu lesa na rozmanitost ryb a nečekaném úkolu žraloků. Účinkují evoluční biolog Karel Janko, etolog Marek Špinka a spisovatelka a výtvarnice Markéta Baňková. Moderuje Martina Mašková.

Spustit audio

Související