Když šimpanz okusuje list po malých kouscích, flirtuje. Vědci poprvé přeložili gesta lidoopů

7. červenec 2014

Šimpanzi prý mají mezi sebou 19 druhů vzkazů, které si navzájem předávají. A k tomu používají slovník 66 gest. Vědci objev publikovali v prestižním vědeckém časopise Current Biology.

Zjištění předcházelo dlouhé sledování a natáčení komunity volně žijících šimpanzů v pralese Ugandy. Výzkumníci popsali více než pět tisíc významových výměn.

„Chtěli jsme v našem výzkumu udělat další krok a zkusit porozumět nejen tomu, jaká gesta šimpanzi používají, ale také tomu, co znamenají, k čemu jim slouží. Ve výsledku jsme našli 19 různých významů. Šimpanzi používají několik různých gest ve stejném významu," říká vedoucí týmu skotské univerzity v St. Andrews Catherine Hobaiter.

Podle doktorky je unikátnost projektu v tom, že se jedná o jedinou formu záměrné komunikace, kterou odborníci zatím v živočišné říši zaznamenali a popsali.

Jestli se tě dotknu, budeme si vzájemně čistit srst

Některá komunikační gesta jsou jednoznačná, jiným se dá přisoudit více významů. Do první skupiny patří například to, kdy šimpanz okusuje list po malých kouscích. To znamená jednoznačně flirtování.

Když třeba šimpanz svému protějšku nabídne určitou část svého těla, vzkaz je opět jednoznačným pozváním k tzv. groomingu, tedy vzájemnému čištění srsti. Tím si mezi sebou jednotliví členové tlupy upevňují dobré vztahy.

Zato chňapnutí po partnerovi není tak jednoznačné. Může znamenat: Přestaň s tím nebo Jdi pryč.

„Nejdůležitější věcí je pro mě, že konečně můžeme poprvé říci, že komunikační systém jiných tvorů, kromě lidí, nese významy. Nejen informaci, ale skutečný význam, který slouží pro dorozumívání, pro komunikaci,“ dodává Catherine Hobaiter.

I když už předchozí výzkumy odhalily, že lidoopi dokážou vyčíst celý komplex informací z hlasů jiných zvířat, nezdá se, že by sami používali hlas přímo k vědomému předávání vzkazů.

autoři: mvo , Tamara Kocourková , bum
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.