Mozek pracuje s databází tváří. Rozpoznání se může zpozdit o pár sekund za samotným vjemem

Studie univerzity v kalifornském Berkeley se zabývala tím, co se děje v situacích, když se mozek učí. Potvrzuje, že naše mozková centra pracují srovnávacím způsobem.

Čtěte také

Dlouhověkost souvisí s aktivitou nervových buněk v mozku

„Mozek funguje jako skládačka. Dává dohromady různé elementy a teprve pak se rozhoduje, zda je to, co vidí, nové, nebo staré,“ vysvětluje neurolog Martin Jan Stránský.

Rozpoznávání tváří je přitom podle vědců disciplína, ve které je člověk evolučně úspěšný.„Jsme specialisté na obličeje,“ poznamenává neurovědkyně Hana Burianová. 

„Kdybychom každý obrazový vjem považovali za nový, nejspíš bychom se toho zbláznili,“ dodává vědkyně. Na procesu se podle ní podílejí neuronové sítě.

Knihovna obličejů

Při rozpoznávání tváří pracuje mozek s menší složkou paměti, kterou bychom mohli považovat za knihovnu obličejů. Časový odstup mezi podnětem a jeho určením může trvat až 15 sekund.

Jiná situace je, pokud nastane stav nebezpečí. „Když proti vám běží tygr, bleskurychle porovnáte pohyb tygra s předchozí zkušeností, ale nerozhodujete se dlouhých 15 sekund, zda máte utéct,“ říká lékař. 

Pasažér ve vlaku

Neurony začínají pracovat dřív, než zpráva o vizuálním vjemu dojde do našeho vědomí a pohneme svalem. Naše vnímání reality lékař přirovnává k jízdě vlakem, při níž sledujeme okolí.

Čtěte také

Proč potřebujeme spánek? V mozku se uklízí poškozená DNA

„Naše vědomí je pasažer ve vagónu, který se dívá ven a kochá se,“ dodává neurovědec. V takové situaci moc neřešíme, zda vlak zrychuje, nebo zpomaluje, ani jaký vzhled má lokomotiva.

Poslechněte si celou Laboratoř o rozpoznávání tváří, vlivu skupiny na naše rozhodování a účinku stravy na léčbu pacientů. Debatují neurovědkyně Hana Burianová, neurolog Martin Jan Stránský a režisér a herec Petr Svojtka. Moderuje Martina Mašková.