Že školky do tří let dětem škodí? Jenže výzkumy se dělaly právě v „kojeňácích“, kritizuje českou debatu socioložka

15. září 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy matka a dítě

Politici vedli v uplynulých měsících hlasitou polemiku nad rušením kojeneckých ústavů i nad úlohou matek ve společnosti. Nakonec se podařilo zrušit umisťování nejmladších dětí do ústavní péče. „Jako právnička jsem se setkala s mnoha pachateli trestných činů. Ve znaleckých posudcích jsem velice často četla, že tito lidé byli vychováni právě v kojeneckých ústavech. Prostě nedostali to, co je pro děti nejhodnotnější – rodinné prostředí,“ říká senátorka Adéla Šípová (za Piráty).

„Jsme jedním z posledních států Evropy, které toto opatření přijaly. Už dlouhou dobu jsme byli za naši praxi kritizováni mezinárodními institucemi,“ připomíná Šípová.

Čtěte také

Sama je proto ráda, že nově děti do tří let budou umisťovány do pěstounských rodin namísto do kojeneckých ústavů. „Je jasné, že dítě se po narození potřebuje učit emocím od jednoho člověka nebo od skupiny blízkých lidí, od kterých se učí zejména pozorováním a nasloucháním jejich výrazů,“ má jasno senátorka.

Zároveň ale připomíná, že v okolních zemích byli politici ve svém rozhodnutí ještě odvážnější: „Jen namátkou – v Maďarsku to samé platí pro děti ve věku do dvanácti let. To znamená, že děti do tohoto věku do žádných ústavů nejdou.“

„Kojeňáky“ a zároveň tříletá rodičovská

Rozhodnutí politiků ale má i řadu odpůrců. Přitom právě nevhodnost kolektivů a ústavů bývá naopak hlavním argumentem proti razantnímu zkracování rodičovské dovolené.

Čtěte také

„Strašně dlouho tady máme debatu o tom, jestli dítě mladší tří let patří k mamince, nebo jestli může chodit do jeslí, školky nebo dětské skupiny,“ upozorňuje Radka Dudová ze Sociologického ústavu Akademie věd a dodává:

„A postoj většiny společnosti i politiků je velice konzervativní – že dítěti do tří let škodí, když je někde v kolektivu.“

Tento obecně přijímaný názor je přitom podle ní postavený na mylných základech. „V této debatě se lidé odvolávali na profesora Zdeňka Matějčka, který přece dokázal, že to dětem škodí. Ale úplně se zamlčelo, že on ty svoje výzkumy původně prováděl právě na kojeneckých ústavech, případně na týdenních jeslích,“ vysvětluje Dudová.

Kariéra na vedlejší koleji

Jak ukazují čísla z ostatních evropských zemí, nedostatečná podpora žen, které by se rády vrátily do práce dříve než po třech letech péče o potomka, je jedním z důvodů snižující se porodnosti.

Čtěte také

„Rozhodně nedocílíme toho, aby se rodilo více dětí, tím, že budeme prodlužovat dobu, kdy mají být ženy doma. Nebo je nutit do nějakých konzervativních rodinných uspořádání. Tím, že jim systém nedovoluje skloubit práci a péči, narůstá počet jednodětných rodin i žen, které děti vůbec nechtějí,“ varuje Dudová.

Porodnost pak klesá především s vyšším vzděláním. „Více než polovina vysokoškolských studentů jsou ženy. A tyto ženy velice často po studiu někam zmizí – zmizí na mateřskou a jejich návrat do práce je ztížen,“ připomíná Šípová a pokračuje:

Hosty Souvislostí jsou:
Adéla Šípová, za Piráty, senátorka a advokátka
Radka Dudová, socioložka ze Sociologického ústavu Akademie věd
Robin Kašpar, student Masarykova gymnázia ve Vsetíně, Česká středoškolská unie
Jaroslav Větrovský, PROREGION, senátor

„Je to škoda pro celou společnost, protože i my jako občané nějakým způsobem investujeme do vysokoškolského vzdělání našich spoluobčanů. A je velmi těžké pro ženu třeba po třech letech se vrátit zpátky, protože všichni, se kterými mohla pracovat dříve, jsou prostě někde jinde.“

V extrémních případech pak tento problém vede k odkládání mateřství nebo k omezení počtu dětí. „Ženy opravdu snižují svoji porodnost. Je to velmi vidět například v advokacii – advokátky mají výrazně méně dětí než některé jiné profese. A je to tím, že si nechtějí nechat ujet vlak,“ popisuje zkušenost ze svého okolí právnička a senátorka Adéla Šípová.

Poslechněte si celou debatu Petra Dudka a jeho hostů.

Společně probrali také to, proč společnost trestá děti z neúplných rodin, nebo zda současní politici dokážou reflektovat témata, která nastupující generace vnímá jako skutečně zásadní.

autoři: Petr Dudek , Ondřej Skácel
Spustit audio

Související