Chudoba v Česku: Zápas o čísla a realitu

„Podle různých údajů v České republice žije vysoké procento lidí, kterým se nežije snadno,“ říká novinářka Táňa Zabloudilová. „Máme hodně údajů, které nám to dosvědčují a které jsou alarmující.“ Statistická data ale nejsou jednotná ani definicí, ani metodikou sběru dat.

Čtěte také

Uvědomte si, jakým tempem roste chudoba, říká odborářka. Nevykreslujme Česko jako spálenou zemi, oponuje ekonom

„Chudobu můžeme definovat dvěma způsoby. První způsob je na základě příjmu a nejčastější měření je způsobem náhodného výběrového šetření,“ popisuje odborný asistent z Vysoké školy ekonomické Karel Čada.

Stejně tak je obtížné objektivně definovat míru chudoby, protože její jednotlivé typy se projevují různě. Už před pár lety byla společnost podle výsledků průzkumů Rozděleni svobodou tvořena šesti třídami.

„Dvě, které jsou na tom ekonomicky nejhůř, tvoří podle výzkumu až 40 procent populace v Česku,“ připomíná data Zabloudilová. „Je to tzv. strádající a potom ohrožená třída. Když si přečtete charakteristiku těch lidí, tak vidíme, že obě třídy vedou nuzné životy.“

Mimořádná materiální deprivace

Pro lidi z těchto tříd je problematické uživit svoje rodiny, natož spořit na nenadálé výdaje. Kromě nárůstu počtu lidí, kteří nic neušetří, roste také počet žadatelů o příspěvky na bydlení nebo zájemců o pomoc z potravinových bank.

„Lidí, kteří se nacházejí v příjmové chudobě, to znamená pod 60procentní hranicí mediánu, je 12 procent,“ vysvětluje analytik Charity České republiky Jiří Vraspír. „Ve druhé skupině, která vychází asi na 17 procent populace, se jedná o tzv. nízkopříjmové bez větších úspor. To jsou lidé, kteří jsou stále pod hranicí mediánů a jejich úspory vydrží maximálně na jeden měsíc.“

Čtěte také

Julie Hrstková: Řešit chudobu je politicky nezajímavé

Jinou metodiku používá Eurostat. „Za chudé se prohlašují lidé, kteří mají mimořádnou materiální deprivaci. V tom Česko dopadá velmi dobře, protože u nás jsou asi dvě procenta chudých,“ srovnává novinář Petr Holub. „Stejně jsou na tom třeba Švédsko nebo Rakousko.“

Zároveň upozorňuje, že chudoba je poměrně silné politické heslo. „Když se říká, že jsou všichni chudí a musíme je zachránit, tak je to de facto politický postoj, ale nic si pod tím nepředstavíme,“ upozorňuje Holub. „Jde o to, že pokud je těch chudých moc, tak se tím vylučuje jakákoli pomoc.“

S potřebou lepšího strukturování souhlasí i Čada. „Máme lidi, kteří jsou nějakým způsobem v existenční nouzi a kteří potřebují pomoc, aby přežili. A pak je šedá zóna, kde je spousta legitimních a důležitých důvodů, proč pomoc poskytnout, a ty se v různých patrech chudoby mohou lišit,“ analyzuje situaci.

Bytová nouze

Problematická pro určitou skupinu lidí může být třeba oblast bydlení. „Za poslední dva roky stouply náklady na bydlení průměrně o 3600 korun, což je přesně částka, kterou bohatší ve svých rozpočtech nalezli díky zrušení superhrubé mzdy. Naopak ti chudší si tolik nepolepšili. Přitom náklady jim stouply podobně, ale oni tu částku neměli,“ vypočítává Zabloudilová.

Podle ní v Česku chybí možnost bydlení pro chudobou ohrožené občany. „Sociálního bydlení máme velmi málo. Je to mizivý počet lidí ve srovnání se zeměmi střední Evropy, natož ve srovnání se všemi zeměmi OECD,“ kritizuje.

Čtěte také

Bydlení došlo. Dokument o boji s nedostupným ubytováním pro sociálně slabé

Bydlení je přitom možné výrazně ovlivnit už na úrovni komunální politiky. „Součástí podpory dostupného bydlení může být úvaha o územním plánování, do jaké míry chceme, aby městské části byly diverzifikované,“ navrhuje Čada.

„To, že se tam potkávají různé typy lidí, je hodnota, kterou v městském prostoru máme. Součástí toho je i dostupné bydlení pro lidi, kteří by si jinak bydlení v dané čtvrti nemohli dovolit.“

Česká situace je specifická silnou podporou sociálního systému. Přesto čerpání dávek není zcela využíváno. „Co se týče doplatků na bydlení a přídavku na dítě, tam je čerpá jenom mezi 20 až 25 procenty opravitelných žadatelů, přičemž ta situace se teď ještě zlepšila o několik procent oproti minulosti,“ konstatuje Vraspír. Malý zájem je podle něj podmíněný složitostí systému i negativními konotacemi spojenými s žádostí o dávky.

Situace s bydlením je podle Zabloudilové komplexní a obtížně řešitelný problém. „Podle ministerstva u nás přímo v bytové nouzi, to znamená na ulici, na ubytovně, v nevyhovujících prostorech, v nebytových prostorech atd., žije přes 150 tisíc lidí,“ upřesňuje.

Čtěte také

Apolena Rychlíková: Problém není, že lidé v Česku mají špatnou náladu. Problém je, že nemají peníze

Ohrožení chudých domácností přitom za poslední roky vlivem pandemie a krizí obecně vzrostlo. „Poslední tři roky způsobily poměrně zásadní problém pro řadu lidí a zejména specificky ohrožených skupin, jako jsou důchodci, matky samoživitelky a lidé například se zdravotním postižením,“ podotýká Vraspír.

Finanční problémy přitom častěji postihují i střední třídu. „Stále méně lidí si může ukládat peníze do banky. To ještě neznamená, že nemají co jíst, ale to, že 40 procent lidí nemá peníze, aby si odkládalo alespoň dva tisíce korun měsíčně do banky, o společnosti hodně vypovídá,“ hodnotí Holub.

„Znamená to významný posun. Ti lidé neupadli do chudoby, ale něco se přihodilo určitě. To jsou věci, které by nás měly zajímat, ale neměli bychom se nechat svádět tím, že jsme národ lidí v problémech, který žádá, aby mu někdo pomohl,“ uzavírá Petr Holub.

Více podrobností o statistikách mapujících chudobu, sociálním bydlení v Česku nebo bytové nouzi si můžete poslechnout v záznamu pořadu Souvislosti Plus. Moderuje Petr Dudek.