Proč jsme potřebovali babičky? Sbíraly potravu, tím jsme získali náskok před jinými lidoopy, vysvětluje vědkyně Hawkesová

28. říjen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Babička (ilustrační foto)

Velký mozek, sociální kontakty nebo monogamní život ve stabilních párech je to, co nás odlišuje od ostatních lidoopů. Jaký vliv na to měla role babiček ve společnosti, takzvanou babičkovské hypotéze, zkoumá americká antropoložka Kristen Hawkesová z univerzity v Utahu. „Od ostatních lidoopů náš odlišuje to, že ženy pokračují ve zdravém a produktivním životě dlouho poté, co přestanou být plodné, tedy fáze života po menopauze. Jsme jediní primáti, kteří to mají,“ vyzdvihuje.

Otázka je, jak tento fakt mohl být evolučně výhodný. „Je to založeno hlouběji v naší evoluční historii a postupně se ukazuje, že celá řada dalších vlastností, která nás lidi charakterizuje, je napojena na tento historický vývoj,“ uvažuje ve Studiu Leonardo Hawkesová.

Čtěte také

„U savců jsou to samičky, které jsou březí, nosí plod a pak potomka kojí. Tato všechna péče závisí na matce, na kterou je naložena celá tíže investic do potomstva.“ 

Zatímco věda připisuje tradičně velký důraz roli mužů coby lovců, převratem je hypotéza, že dlouhověkost souvisí  s druhem potravy, kterou naši předkové jedli. „Malé děti si potravu samy neobstarají, na rozdíl od ostatních primátů, kteří se sami krmí, i když jsou kojeni.“

Zvýšit plodnost dcer

Když matky takto musí výhradně zajišťovat potravu dítěti, nemohou mí dalšího potomka – a interval mezi porody se protahuje.

Čtěte také

„Ale dospělí byli úspěšnější ve sběru potravy. Ženy byly zvláště produktivní. A když se jejich plodný věk chýlil k závěru, tak byly dále schopny zajišťovat potravu.“ 

„Takže jejich plodné dcery si mohly dovolit mít další děti. Nemusely se každému dítěti věnovat tak dlouho a mohly jich porodit více. Ženy, které stárly, mohly zásobit stále více následovníků, protože tím zvýšily plodnost svých dcer. A děti prospívaly, protože dostávaly obživu od svých babiček,“ vysvětluje americká vědkyně.

Lov byl skoro vždy neúspěšný

Tradičně byla práce rozdělena tak, že ženy sbíraly a staraly se o potomstvo a muži lovili. „Kvantitativní data mužů lovců ale ukazují, že velké zvíře ulovili jen s velmi malou pravděpodobností. Takže muži se vydávali na velká zvířata, ale téměř vždy s neúspěchem.“

Čtěte také

„To není dobrý způsob, jak nakrmit děti. Ovšem když zase lovci uloví, je to obrovská hora masa. Je tu tedy obrovský rozdíl: Ženy jdou po něčem, kde neriskují neúspěch, aby děti dostaly najíst. Muži jdou za věcmi, které určují, co si o nich myslí ostatní muži, protože jejich postavení záleží na lovecké reputaci.“ 

Věk dožití našich předků postupně stoupal, říká Hawkesová: „Konec plodného věku zůstal stejný jako u ostatních lidoopů, ale dožití se prodlužovalo u obou pohlaví. To, že muži zajišťují něco jako obecné blaho tím, že loví obrovské hory masa, ze kterých se nají každý, je důležité a promítá se o i do dnešní společnosti a politiky.“

„Ale pro ženy zůstává hlavní otázkou, jestli děti dostanou najíst. Něco, co se nepovede, pro ně není uspokojivé zajištění dětí a vnoučat. Role babiček, která nás přivedla k této vývojové teorii, tedy také vysvětluje, kde se u lidí vzaly stabilní páry,“ vyzdvihuje úlohu žen a babiček při proměně lidoopa v moderního člověka Kristen Hawkesová.

Poslechněte si celý rozhovor. Na teorii babiček se americké vědkyně Kristen Hawkesové ptá Martin Srb.

autoři: Martin Srb , oci
Spustit audio

Související