Václav Cílek o svaté Ludmile: Je to merlinovská žena mezi křesťanstvím a pohanstvím. A taky babička

12. září 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Svatý Václav a svatá Ludmila. Vitráž v kostele svatého Cyrila a Metoděje v Olomouci

V kdysi rozsáhlém hradišti Tetín byla zavražděna první česká světice, svatá Ludmila. A žil tam také  Václav Hájek z Libočan, autor Kroniky české, která nejen Ludmilu vepsala do kolektivní paměti Čechů. „Hájek sice fabuloval, ale zároveň uvádí historické údaje, které jinde uvedeny nejsou. Vytváří tak modernější českou identitu. Jeho Kroniku s obrovským zájmem a dojetím četl nejen Karel Hynek Mácha,“ připomíná geolog Václav Cílek. 

„V české historii je posledních 200 let zvykem, když jdete okolo Hájka, do něj kopnout. Ale on sám v kronice píše, že kronika je něco jako obecné dobro,“ pokračuje Cílek.

Čtěte také

Podle něj byl Hájek sběratelem orálních historií. „Můžeme si představit, že při sklenici vína nebo společné lázni diskutoval s lidmi, na faru přicházeli místní lidé, on všechno zapisoval. Kus moderních českých dějin, pověsti o Libuši a dalších, to je vlastně zakladatelské dílo Hájkovo.“

Jak se rodil kult

Prvním velkým krokem k rehabilitaci slávy hradiště Tetín bylo přenesení ostatků svaté Ludmily do pražského kostela svatého Jiří, kde vzniká lokální kult. „Ten se za Karla IV. stává kultem zemským. Přichází baroko a začíná rozvíjet odkaz svaté Ludmily, o kterém toho ale vlastně moc nevíme,“ přibližuje Cílek. 

Čtěte také

„Je to žena v merlinovském postavení mezi křesťanstvím a pohanstvím. Je to zároveň žena, kterou potřebujeme, protože to je ta moudrá babička,“ zamýšlí se.

Z hlediska státotvorného svatá Ludmila neuvěřitelně dlouhou dobu pravděpodobně tahala za nitky české státní politiky. „Zdá se, že v pozadí bylo její velmi masivní působení, ačkoliv detaily neznáme.“ 

„A baroko má rádo zemské světce – doba je nejistá, přichází jedna válka za druhou a jedna morová rána za druhou, takže potřebujete ochranu světců. Tehdy Ludmila získává atributy vinařské, vrací se na Mělník, kde dochází k rozkošatění úcty.“

Václav Cílek

S příchodem 19. století a zejména jeho poslední části se začíná posilovat české školství. A právě v tom je Cílek schopný zahlédnout vliv světice: „Vypráví se, jak na Budči svatá Ludmila učila svatého Václava. Proto se Ludmila a Budeč stávají symbolem starého českého školství.“

Ve 20. století se kult světice projevuje především dvěma velkými monumenty: chrámem svaté Ludmily v Praze na Vinohradech. Druhým velkým monumentem je Dvořákovo Oratorium Svatá Ludmila.

Červená nit života

Za husitských válek byl hrad Tetín na skalisku nad Berounkou vydrancován a vypálen

„Tetín je pro mě především Hájek a svatá Ludmila,“ přiznává geolog. „Ale pak je to také ten zástup  generací, lidí, které neznáme jménem, těch deset patnáct tisíc let na skále nad řekou. Je to tedy pro mě spíš nějaká červená nit života, která Tetínem prochází.“

Jde však o místo, které by se mělo navštěvovat spíš mimo hlavní slavnosti, doporučuje Cílek: „Ty jsou dobré, že se potkáte s lidmi, kteří mají úctu ke kraji. Nebo jsou místní či zvědaví, což posílí vaši zvědavost. Ale na posvátná místa chodí člověk většinou sám.“

Čtěte také

Na Tetíně se nachází ještě jedna úžasná památka, byť nenápadná, dodává Cílek. „To je stará cesta, která vede nahoru. Nesmí se po ní chodit. Když jdete z Berouna, tak musíte překročit železniční trať. Ale zejména na podzim jdete starým a nádherným úvozem, který ústí proti vnějšímu valu hradiště.“ 

„Takže vy víte, že to je ta stará cesta, po které asi chodila Ludmila, svatý Václav a všichni tito lidé. Je to opět historické místo, ale osamělé, skoro nikoho tam nepotkáte. A tam na člověka dýchne středověká a možná ještě starší doba,“ vyzdvihuje národní význam Tetína Václav Cílek.

Projděte se s Václavem Cílkem okolím Berounky a bájnými místy Přemyslovců.

autoři: Tereza Hrstková , oci
Spustit audio

Související