Apolena Rychlíková: Poslední v Evropě, ale přece. Kojenecké ústavy pro část dětí do tří let mají do roku 2024 skončit

9. srpen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Honkovi, rodina pěstounů z Moravských Budějovic

Bylo to dlouhých sedmnáct let předkládání argumentů, nekonečného vysvětlování, sdílení odborných poznatků i velmi osobních a emočně náročných příběhů o dětech, které vyrůstaly v takzvaných kojeneckých ústavech. Během těch let se různé skupiny politiků, odborníků, aktivistů, umělců i lidí, kteří sami mají s tímto typem péče zkušenost, snažili vysvětlit, v čem všem jsou kojeňáky nedostačující. 

Zdůrazňovali, jak stát jejich udržováním jen vychovává generace deprivovaných dětí, aniž by řešil podstatu problému – důvody, proč děti v ústavech končí.

Čtěte také

Po nekonečných sedmnácti letech se v první srpnový týden konečně zadařilo: ve sněmovně prošlo hlasování o reformě péče o ohrožené děti a všechno nasvědčuje tomu, že Česko, poslední země v Evropě, kde ještě kojenecké ústavy pro děti do tří let fungovaly, se v oblasti péče o ohrožené děti konečně posune o velký kus dál.

Umisťování dětí do tří let do kojeneckých ústavů má skončit k roku 2024.

Ano, reforma není dokonalá, protože řada zemí zrušila tento typ péče pro děti do šesti let i starší. Nadto se ve sněmovně nepodařilo prosadit, aby se reforma týkala i dětí s třetím a čtvrtým stupněm postižení. I tak jde ale o dobrou zprávu.

Teta nestačí

O zrušení kojeneckých ústavů se po dlouhá léta zasazovaly různé organizace i jednotlivci, především je na místě zmínit Dobrý start nebo organizaci Vteřina poté. Dlouhodobě vysvětlovaly, co vlastně tento typ péče ohroženým dětem způsobuje, jak se absence péče podepisuje na jejich schopnosti vést kvalitní a normální život, jak často končí závislí nebo na bez domova, nemohou najít své místo ve společnosti.

Čtěte také

To všechno proto, že se dětem nevěnuje primární pečující osoba, ale na celou skupinu připadá pár „tet“, které – jakkoliv profesionální a laskavé mohou být – nedokáží dětem zajistit péči v adekvátním rozsahu. Jedna taková „teta“ se totiž stará až o pět dětí.

Vedle toho upozorňoval Dobrý start ještě na jednu věc. Na skutečnost, že celé dvě třetiny dětí by v ústavech vůbec nemusely být, kdyby rodina dostala podporu ve chvíli, kdy se dostane do nějakého typu nouze.

Stačilo by tedy, kdyby stát s takovými rodinami pracoval a poskytnul jim v kritické chvíli maximální krátkodobou podporu, namísto toho, aby děti končily v kojeneckých ústavech, které jsou finančně nákladné a mají nedozírné dopady na psychiku dětí i rodičů.

Vítězství lidskosti

Svou reálnou podobu začal zákon dostávat v roce 2011, ale v té době byla ještě skupina odpůrců zrušení hlasitá a úspěšná. Proti zrušení vystupovali především komunisté a někteří poslanci ANO. I tak se v pátek 6. srpna našlo 99 poslanců ze 113 přítomných, kteří reformu podpořili. Velký kus práce na tom odpracovala Pirátka Olga Richterová nebo zmocněnkyně pro lidská práva Helena Válková (ANO).

Apolena Rychlíková

Spolu se zrušením „kojeňáků“ došlo k navýšení odměn pro pěstouny nebo Klokánky. I když by reforma mohla být ještě progresivnější, představuje i ve své stávající podobě skutečný posun k lepšímu. Je to vítězství empatie a lidského přístupu k těm nejvíc bezbranným.

A navíc jde o ve všech směrech racionální a věcné řešení s ohledem jak na jednotlivce-děti, tak na společnost.

Autorka je komentátorka serveru A2larm

Spustit audio

Související