Václav Cílek: Reformu nemusíme provést svržením vlády, ale tak, že si uděláme pořádek na dvorku

Podle něj je zahrada malou biosférou. „Takže v malém zjišťujeme, co se dá dělat s krajinou a se světem. Na zahradách se dá pěkně ukázat vztah ke světu a možná i k budoucnosti. Je to kreativně i destruktivně vyvážený vztah ke světu. Nějakou reformu nemusíme dělat tak, že svrhneme vládu, ale tak, že si uděláme pořádek na dvorku.“

Čtěte také

Vodu nejlépe zadrží pestrá krajina. Stát by měl přispět ke změně vztahu k půdě, říká sedlák Pitek

Další významným principem, kterým se přírodní zahrady řídí, se týká živin a jejich koloběhu. „Tedy že do půdy nedáváte dusičnany a syntetická hnojiva, protože se snažíte posílit přirozenou úrodnost půd.“

„Správná zahrada má být nudná. Přírodní zahrada by neměla být přeplácaná, mohou tam být cizí květiny, v českém prostředí se dobře uplatňují kouty, v nichž máte kytky, které máte rádi,“ radí Cílek.

Návrat k hodnotám

Začátky přírodní zahrady můžeme najít v Německu. „Němci po sjednocení v roce 1871 měli potřebu vytvořit vlastní architekturu a vlastní zahradu. Jako národ hodně cítí spjatost s půdou, takže používali myšlenku domoviny. Tedy že vezmete výsek velké krajiny kolem vás a zúžíte ji do menšího prostoru.“

Čtěte také

Zapomněli jsme, že půda je grunt, i když jsme ještě nedávno žili ve stínu hladu, říká Václav Cílek

„Ale za tím je skoro vždy mnohem víc než jen sázení stromů. Jde tam o návrat ke starým hodnotám, přirozenému a jednoduchému způsobu života. Přírodní zahrada by obecně měla být taková, která vám dělá radost a skoro nepozorovaně přechází do sousední, okolní krajiny, pokud to zrovna není řepkové pole,“ míní geolog.

Středoevropskou tradicí je obyčejná zahrada. „Přírodní zahrada může mít ovocné stromy, tedy spíš se blížit sadu. A staré hrušně nebo jabloně mají pěkné tvary korun. Má cenu se dívat na jabloň i z toho estetického hlediska.“

„Výborná věc přírodní zahrady je ta, že je do značné míry bezúdržbová, ale není nezásahová. Já na své zahradě díky vlastní lenosti mám opravdu bezzásahovou zónu jako v Národním parku Šumava. Ptáci a motýli jsou z toho nadšení, ale k pobytu ani k potěše oka se moc nehodí,“ připouští Cílek.

Dobré prostředí pro všechny

Hlavním záměrem při tvorbě přírodní zahrady je vytvářet aspoň z 60 procent pěknou domácí přírodu, a to včetně mikrobů v půdách, hmyzu a tím pádem i ptáků. „Když vytvoříte dobré prostředí, tak nezabráníte tomu, aby tam všechny krásné organismy z okolí nepřišly.“

Čtěte také

Aktivistka Lucie Smolková: Vize pro klima. Nemáme jistotu, jaký bude svět a jestli v něm bude k žití

Jaké je ale dobré prostředí? „To je to, kde máte třeba hromadu listí nebo větví a necháte je tam být až do května, kdy víte, že všichni slepýši už se odplazili pryč. Ale můžete ji nechat i zetlít. Dobré prostředí také souvisí s trávníkem.“

Geolog popisuje, jak nejlépe organizovat trávník: „Někde máte mít krátký, nízký, většinou na místě, které používáte pro bydlení venku. Jinde má být polovysoký a někde určitě vysoký. A část trávníků, včetně toho vysokého, máte nechat přes zimu, aby kde měli přezimovat třeba pavouci.“

„A tyto plochy nízkého, středního a vysokého trávníku nebo zasychajícího a starého v průběhu roku nebo každoročně nějak proměňujete,“ uzavírá myšlenku pestrosti i opakující se změny v přírodě Václav Cílek.

Jaká je historie zahrad? Jak se navzájem liší italské, francouzské, britské či německé zahrady? Jaké myšlenky propaguje organické zemědělství?

Poslechněte si celé Leonardo Plus, Václava Cílka se ptá Tereza Hrstková.