Nebinární Maxine, Rom, facka a cesta k odpuštění. Umíme to? ptají se Ahmedová, Havelka a Kalibová
Nebinární Maxine je napadena homofobně motivovaným agresorem a následkem toho zemře její dědeček. Od toho se odvíjí příběh, který Ridina Ahmedová zpracovala v sérii Odpustit? a režisér Jiří Havelka ho zachycuje v divadelní hře Facka. S romským mladíkem Adrianem, který dědečka napadl, se rodina Maxine setkala. „Tak otevřené, respektující lidi jsem asi nikdy nezažila,“ říká právnička Klára Kalibová. Poslechněte si debatu Ahmedové, Kalibové a Havelkové o odpuštění a trestu.
„Je to příběh o následcích jednoho nešťastného činu,“ nastiňuje Radina Ahmedová děj, který spojuje hosty debaty moderované Renatou Kalenskou.
„Naproti sobě stojí Maxine a Adrian. Oba jsou společností marginalizovaní,“ přibližuje. Adrian je Rom z velmi špatných sociálních podmínek. „Dědečka Maxine shodil na zem. A lekl se toho, co spáchal.“
Čtěte také
Když se o tom, že dědeček zemřel, Adrian dozvěděl, rozhodl se, že rodinu požádá o setkání. Součástí toho byla právnička Klára Kalibová, kterou v Havelkově hře ztvární Lenka Krobotová.
„Asi jsem nikdy nezažila takhle otevřené, respektující lidi. To byl podle mě i klíč, proč Adrianovi umožnili se s nimi potkat,“ popisuje zakladatelka organizace In IUSTITIA, která pomáhá obětem trestných činů a předsudečného násilí.
Její organizace doporučila Adrianovi, aby rodině napsal. „Za osmnáct let své praxe jsem nikdy neviděla tak opravdový dopis,“ vyzdvihuje Kalibová. „Tak unikátní setkání mezi poškozenými a pachatelem je ryzí výjimkou.“
V debatě, která vznikla ve spolupráci Českého rozhlasu Plus a Dejvického divadla, Kalibová upozorňuje na to, že ve veřejném prostoru se podobné příběhy neodehrávají.
Čtěte také
„Za mě je to první z příběhů, které bych ráda viděla častěji. Poškození v něm nejsou jen instrumentem,“ říká a vysvětluje: „Společnost si podle mě postupně navyká na to, že soucit musí být podmíněný šílenou bestialitou. Že pokud poškození příliš netrpí a my to nevidíme zblízka, tak jsme neschopní solidarity a soucitu.“
Režisér Havelka přiznává, že jedinečný příběh rodiny a Adriana ho zasáhl. „Důvod, proč se tím zabýváme v divadle, je jistá amplifikace emočního zásahu, který to mělo na mě,“ říká a přibližuje svůj tvůrčí proces:
„Vstupuji do postav a zjišťuji, jak bych se já zachoval v nějakém hraničním morálním momentu. A toho v sobě tento příběh koncentruje naprosto neuvěřitelné množství.“
Péče o oběti
Podle Kalibové je potřeba si neustále připomínat, že Adrianovi, který si sám prošel velkou marginalizací a vyrostl ve velmi špatných sociálních podmínkách, dali šanci tři lidi, kteří mohli jeho dopis nebo setkání s ním kdykoli odmítnout.
„To jsou momenty, kdy musí mít poškození absolutní svobodu. A kdykoli řeknou, my už dál nejdeme, tak to neznamená, že mohou soudci nebo státní zástupce říct, že nepřijali jeho omluvu. Ale to se v realitě poškozených děje,“ vysvětluje právnička.
Čtěte také
Pachatelé jsou mnohdy akcentovaní více než oběti a jejich osudy. Právnička zdůrazňuje, že v Česku chybí strategie péče o oběti i informace o tom, kolik je tu zvlášť zranitelných obětí nebo lidí se specifickými potřebami. Řadový odhad je zhruba 18 000, z toho asi 5 500 dětí.
„Potřebujeme politickou objednávku, nevím vůči komu, protože ani v novém prohlášení vlády není nic o obětech,“ upozorňuje. „V kapitole bezpečnost a spravedlnost není jediný řádek o tom, co by se mělo stát s oběťmi.“
Tlak na odpuštění
Předsudečné násilí je podle Kalibové závažnější trestný čin také z toho důvodu, že je útok motivován něčí nezaměnitelnou osobnostní charakteristikou. V českém prostředí jsou častými oběťmi takového násilí Ukrajinci, LGBTQ lidé, Romové, ale i ženy.
„Mám opravdu velkou obavu o osud žen jako obětí nebo osob ohrožených předsudečným násilí,“ přiznává právnička a upozorňuje na narůstající fenomén útoků na ženy ve veřejných pozicích.
Oběti nejen předsudečného násilí jsou mnohdy vystavovány i tlaku na to, aby agresorovi odpustili. Toho si v souvislosti s příběhy, s kterými se setkávají, všímají obě diskutující.
Čtěte také
„Hodně pracuji s lidmi, kterým se staly fakt ošklivé, nepěkné věci a opravdu tam cítím obrovský tlak na to, aby někomu odpouštěli,“ popisuje právnička a zdůrazňuje, že se mnohdy tlačí i na to, aby k odpuštění došlo ideálně brzy. Někdy ale oběti neodpustí vůbec, zdůrazňuje na závěr Ahmedová.
„Žijeme ve společnosti s křesťanskými kořeny a já vnímám, že je tu pořád nějaký narativ toho, že je dobré odpouštět. Ale zároveň jsem to chtěla zproblematizovat,“ poukazuje autorka dokumentární série Odpustit? a dodává:
„Někde k odpuštění nedojde. To je věc každého, jestli odpouštět chce a může, anebo ne.“
Co může příběh naučit justici? Normalizuje dnešní společnost násilnou rétoriku? A proč zažíváme erozi morálních hodnot? Poslechněte si záznam celé diskuze v audiu na začátku článku.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
