Češi kradou, Němci víc, diktoval Masaryk. Jak ale dějiny vnímali Sintové? ptá se historička Čapková

Obálka, která směla být podle pokynu osobního tajemníka Jana Masaryka otevřena až v roce 2025, nakonec obsahovala vzkaz prvního československého prezidenta z roku 1934. 

V domnění, že umírá, tehdy Tomáš G. Masaryk česky a anglicky nadiktoval instrukce ohledně svého pohřbu. Neodpustil si ale také poznámky na adresu národnostních skupin, které žily v tehdejším Československu. 

Čtěte také

Masaryk věděl, že na budování republiky bychom potřebovali 50 klidných let, říká historik Jiří Křesťan

„Celá filozofie naší politiky. Češi jsou praktičtí, pracující, ale kradou. Němci jsou docela poctiví, ale kradou více než my. Ale nech to být. Víš, můj drahý příteli, lidé jsou hloupí. Češi rádi funus. Nejraději mají funus, tak ať ho mají,“ přečetl jako úryvek z Masarykova vzkazu ředitel Národního archivu Milan Vojáček. 

Historička Kateřina Čapková v pořadu Leonardo sice Plus oceňuje, že se historické téma dostalo do popředí českých i zahraničních médií, sama se ale v bádání soustřeďuje na inkluzivní pohled na dějiny. Tedy na dějiny z pohledu marginalizovaných a menšin. 

„Musím přiznat, že jsem nečekala, že by nás tato slova Masaryka – ať by byla jakákoli – nějakým způsobem výrazně posunula v tom, jak Masaryka chápeme. A myslím, že tohle očekávání bylo správné,“ přiznává historička s odkazem na to, jak si zakladatel státu představoval Československo. 

Čtěte také

Historik Michal Stehlík: Tajemná obálka TGM není nějaká sakrální záležitost. Ukazuje, že Masaryk nebyl bůžek na koni

Připomíná, že ostrá Masarykova slova je důležité vnímat v kontextu toho, že byl v tu chvíli těžce nemocný. „Jinak byl mnohem diplomatičtější,“ zdůrazňuje historička.

„Většina obyvatel Československa, jakkoli to byli lidé různých jazyků a částečně i různých náboženství, měla pocit, že i je on reprezentuje,“ poukazuje. „Takže myslím, že některá slova z té obálky by Němce a Maďary asi nepříjemně překvapila.“

Inkluzivní dějiny 

Dějiny ale nechce historička Čapková vnímat jen skrze osobnosti typu Masaryka a většinovou populaci, ačkoliv jde o běžnou a systémovou praxi. 

„Tento pohled není špatný, ale je to pohled jednostranný,“ upozorňuje historička. „Je to perspektiva politické elity, která pohlíží na ty, kteří byli nějak jiní, jako na ty, kteří vybočují z řady.“

Čtěte také

Kateřina Čapková z Filozofické fakulty UK bude zkoumat dějiny pohledem Romů a Židů, získala evropský grant

Společně s mezinárodním týmem se proto rozhodla v projektu INHIST zaměřeném na inkluzivní dějiny, který uspěl v prestižní grantové soutěži Evropské výzkumné rady, zmapovat dějiny posledního století a půl ve čtyřech zemích Visegrádu a Ukrajiny pohledem Romů, Sintů, Židů i lidí s tělesným nebo mentálním postižením. Právě jejich příběhy jsou často, zvláště v učebnicích, opomíjeny. 

„Myslím, že je problém, když se pohled úzké skupiny lidí začne považovat za normotvorný, jako ten, který nám má určit, jak se díváme na dějiny nebo společnost jako celek,“ upozorňuje historička.

Připomíná, že Československo byl stát obydlený mnoha národnostmi včetně Židů. Prezident Masaryk sympatizoval se sionistickým hnutím, které s hrdě hlásilo k židovské identitě a potřebě budovat vlastní stát. Práv Židů se Masaryk odvážně zastával. Ovšem ve vztahu k další menšině, k Romům, ale v roce 1927 podepsal zákon, který je postavil do občanů druhé kategorie.

Čtěte také

Před 100 lety vznikla Československá republika. Otázka přístupu k menšinám ji provází od samého začátku

„Když jsem začala studovat romské dějiny, nemile mě překvapilo, že v romských rodinách je Masaryk zapsán jinak,“ poukazuje historička. Vlivem zákona nemohli Romové například vlastnit pasy ani občanské průkazy a prokazovali se pouze legitimizacemi s otisky prstů. 

„Ponižující bylo, že tam nebyla ani fotografie,“ popisuje historička. „Bylo jasné, že jsou považováni především jako potenciálně podezření lidé. Byla dokonce možnost jim odebrat děti a byl velice omezen jejich pohyb,“ nastiňuje vnímanou nespravedlnost. 

„Bylo to opravdu v úplném protikladu k nějakému demokratickému zřízení, které jinak na První republice tak obdivujeme,“ zdůrazňuje Čapková a v souvislosti s Masarykovými poznámkami o národnostech dodává: „Doufám, že toto škatulkování je nám dnes vlastně trochu cizí.“

Vážili si prvního československého prezidenta opravdu všichni? A v čem jsou pro historičku obohacující mezinárodní spolupráce? Poslechněte si celý pořad v audiu na začátku článku.