Rok 1949: Atentáty na komunistické představitele. Odboj, nebo vražda?

Památník Vojna u Příbrami
Památník Vojna u Příbrami

Byla na přelomu čtyřicátých a padesátých let střelba na příslušníky Sboru národní bezpečnosti odbojem, nebo vraždou? A bylo položení výbušniny na okna domů aktivních komunistů odbojem – nebo šlo o terorismus?

Na přelomu čtyřicátých a padesátých let byly lépe nebo hůře formovaných protikomunistických odbojových skupin v celém Československu nejspíš desítky, ne-li stovky. Protikomunistické nápisy na zdech, pomalované portréty komunistických státníků, neobratnou technikou domácích razítek vytištěné letáky…

To byly nejčastější formy projevu odpůrců ustavujícího se režimu. Jenže našli se lidé, kteří v tomto směru výrazně „přitvrdili“. Mediálně nejčastěji zmiňovaný případ skupiny kolem bratří Mašínů jakoby zastínil, že v Československu působila i další aktivní uskupení odpůrců komunismu.

Skupina Mapaž

Jedna z takových skupin operovala na Lounsku a Mělnicku pod názvem Mapaž (Masaryk – Palacký – Žižka). Pokusit se přesně určit, za jakých okolností a kolem kterých osobností vznikla, je dnes složité – jsme totiž odkázáni jen na velmi tendenční soudní spis z října 1949, kdy členové této skupiny stanuli před Státním soudem, zasedajícím pro tento případ v Lounech.

Rok 1949: První justiční vražda. Politický proces s generálem Heliodorem Píkou

Heliodor Píka, foto ze spisu StB

Zinscenovaný soud s generálem Heliodorem Píkou patří s případem političky Milady Horákové k nejznámějším politickým procesům v komunistickém Československu.

Zcela určitě největší „rybou“ v síti Státní bezpečnosti se stal František Plzák (1920–1950), muž, který pracoval pro americkou zpravodajskou službu. Popírá všechna klišé o dělnické třídě coby nadšené budovatelce komunismu – byl totiž instalatérem. V Lounech byl v srpnu 1949 zatčen, při zatýkání ale zastřelil jednoho z příslušníků SNB a utekl do Německa.

Vrátil se jako agent chodec a 29. září 1949 byl zatčen znovu. A nejen on. Před soudem nakonec stálo třiadvacet lidí, které Rudé právo označilo za teroristy. Někteří z členů skupiny totiž vyrobili bomby, které nechali vybuchnout u domů místních představitelů komunistické strany nebo bezpečnostních složek. 

Musel si vykopat hrob

Lounský proces nebyl jediný – postupně bylo v návazných procesech odsouzeno dalších 160 lidí. Poslední pamětník z odsouzených v prvním lounském procesu Evžen Seidl zemřel v lednu 2017, bylo mu 89 let. Ve vězení si odseděl deset a půl roku.

Na léta v komunistickém lágru vzpomínal jako na období velkého přátelství obdobně postižených lidí. „Toho špatného bylo ale víc,“ říkal, „zažil jsem situace, kdy otec bachař hlídal syna vězně – a byl jsem svědkem i opačného případu. Viděl jsem mrznout nahé vězně celou noc v minus dvaceti. Nejhorší bylo, že tohle si dělali lidé jednoho národa navzájem, jen kvůli politické nesnášenlivosti, jen kvůli komunistickému třídnímu boji.“

Jedním z údajných členů skupiny byl i František Kačer. Zarputilý rebel, který, ač odsouzen za protistátní činnost na doživotí, se nikdy k ničemu nepřiznal. A praktiky Státní bezpečnosti byly tehdy drsné: její příslušníci ho v roce 1949 měli odvést do lesa, kde si vlastníma rukama musel vykopat hrob.

Dokudrama na základě skutečných událostí napsali Michal Beck a Jan Mazanec, v režii Pavla Krejčího účinkují Jiří Zapletal, Jan Vápeník, Petr Matyáš Cibulka a Josef Pejchal.

O protikomunistickém odboji těsně po únoru 1948 pak s historikem Prokopem Tomkem mluví Pavel Hlavatý.

Spustit audio
autor: David Hertl

Související