Problém naší vyspělé společnosti je, že se lidé honí za věcmi, které ve skutečnosti ani nechtějí, myslí si filozof Peregrin
Jaroslav Peregrin se stal matematikem proto, že chtěl být filozofem. O studiu totiž uvažoval v 70. letech, kdy se na filozofické fakultě vyučoval hlavně marxismus leninismus. „Tak jsem šel na matematiku. V té době tam byl nedostatek přihlášek, takže byla dramatická šance, že se tam dostanu,“ popisuje v pořadu Hovory.
„Nikdy jsem netoužil být matematikem, ale nakonec mne to bavilo,“ připouští. Když dnes pozoruje své studenty, připouští, že na ně nároky postupně klesají. „To tedy musím se svou zkušeností dlouholetého vysokoškolského učitele říct. Mám obavy, že dnešní bakalářské studium trošku sestupuje na úroveň někdejšího gymnázia.“
Čtěte také
Zároveň ale Peregrin zdůrazňuje: „Myslím, že co nejširší vzdělání obyvatelstva je nesmírně dobrá věc. Protože to vede k různým pozitivní efektům. To znamená, že bych to nepovažoval za argument proti tomu, aby vysokou školu studovalo co nejvíc lidí.“
Sám učí, jak říká, z hlediska pracovního trhu málo atraktivní humanitní obor filozofii.
„Ale ze statistik nemám pocit, že by byli filozofové nějak špatně uplatněni. Samozřejmě – málokdo z nich se pak opravdu filozofií živí, ale mám dojem, že na pracovním trhu nakonec opravdu bodují.“
A zdůrazňuje: „Když člověk vystuduje medicínu nebo právo, tak je velmi pravděpodobné, že bude mít nějaký lukrativní job. Ale když vystuduje filozofii, tak to na první pohled vypadá, že bude žít v tom sudu, chodit s lucernou a hledat dobrého člověka. Pak to ale úplně to tak není.“
Teorie her?
Jaroslav Peregrin se věnuje teorií her a řeší otázku, jestli je člověk spíš homo economicus, nebo homo politicus, tedy jestli je člověk jako jednotlivec zaměřený spíš s dosažení svých cílů, anebo součástí společnosti.
„Teorie her se zabývá tím, čemu se říká obvykle instrumentální racionalita. Tedy máme stanoveny nějaké cíle, o které vůbec nejde, ale hledají se cesty, jak dosáhnout optimálního cíle,“ popisuje.
Čtěte také
Pokud pak má poradit první krok ve chvíli, když chcete upevňovat společenský tmel a být tím, kdo je mírumilovný, pak říká:
„Když to tedy chcete slyšet, tak mám dojem, že základní věc je si uvědomit, co člověk chce. Co ho udělá opravdu šťastným. Problém našich vyspělých společností se mně zdá být, že se lidé honí za věcmi, které ve skutečnosti ani nechtějí. Zní to jako banalita, ale když se kolem sebe podíváte, tak to, co činí člověka šťastným, je to často něco velmi omezeného. A spoustu věcí, jejichž absencí trpí, mu vlastně nejsou k ničemu.“
Co nám říká teorie her o lidské přirozenosti? Jsme predátoři, nebo dokážeme žít ve společnosti? Vyvíjí se během dějin postupně lidská povaha? To jsou otázky, na které hledá odpověď matematik a filozof Jaroslav Peregrin.
Poslechněte si v audiozáznamu pořadu Hovory Petra Viziny.
Související
-
Důvěra v lidi je obecně malá, domnívá se matematik René Levínský
Je klišé, že všichni matematici hrají šachy, směje se René Levínský. V normální hospodě jsem dobrý, ale mezi matematiky jsem jeden z nejhorších šachistů.
-
Distanční výuka nutně není méně kvalitní, maturitní test letos zvládne i osmák, kritizuje pedagog
„Učitelé jasně řekli, že distanční výuka neznamená tak dramatické snížení kvality výuky, vlastně téměř žádné, aby to opravňovalo takto šílený zákrok do maturitní zkoušky.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
