Pokud Rusku ustoupíme, ztratíme vše, co jsme až dosud hájili. Navíc zahubíme naši civilizaci, varuje podnikatel Dobrovský

5. prosinec 2022

Francouzský prezident Emmanuel Macron nedávno řekl, že by Západ měl zvážit, jak se postaví k ruským požadavkům. „Tento nešťastný výrok může naopak u něj doma znamenat jeho větší politickou sílu. A to bez ohledu na to, že to rozkládá vůli pokračovat v boji proti agresorovi,“ hodnotí Jan Dobrovský, bývalý disident, novinář a předseda kolegia Paměti národa. 

„Z hlediska logiky je to nesmysl a z hlediska politiky samotného Macrona je to asi trochu výraz zoufalství. Mám dojem, že se na straně mocností ochota vést válku pomalu vytrácí a toto je symbol něčeho podobného.“

Politici jsou rybičky v akváriu. Plavou a mají dojem, že to je ten svět.
Jan Dobrovský

Podle Dobrovského se začíná ukazovat ten rozpor mezi tím, kdo je politikem a kdo státníkem.

Čtěte také

„Vláďa Mlynář ve své knížce Zkušenosti z politiky napsal, že politici jsou rybičky v akváriu. Plavou kolem kamínků a rostlinek a mají dojem, že to je ten svět. Zatímco lidé se na ně dívají skrze sklo, ťukají na něj a říkají: ‚Haló, my jsme tady‘.“

„V Německu se tohle projevuje například tím, že veřejné mínění je daleko odhodlanější k tomu vyhrát válku nad Ruskem, než jejich politické vedení, které je velmi opatrné. Politik by měl mít konkrétní cíl, ale k tomu potřebuje ještě i prostředek, což je volební úspěch.“

Naše svobodná demokratická civilizace je neustálý boj o svobodu a demokracii a to není jen floskule, ale čistá pravda.
Jan Dobrovský

„Samozřejmě je chyba, když politik vnímá volební úspěch jako cíl své politické kariéry. Když chce něčeho dosáhnout a volební úspěch je jeho prostředkem, tak pak je to možná docela dobrá cesta. A tady se nedá úplně stoprocentně říct, že by Macron nebyl tímto politikem, který má nějaký cíl.“

Čtěte také

Dobrovský dodává, že Macronův nešťastný výrok zřejmě signalizuje únavu velmocí. „A vidíme to i ve Spojených státech, protože válka trvá dlouho a jejich voliči z toho mohou být unavení.“

Zároveň varuje, protože politici určují normy chování.

„To znamená, že když přijdou veličiny evropské a světové politiky s tím, že je potřeba dát Rusku záruky ve válce, která je agresivní ze strany Ruska a která narušuje všechny myslitelné dohody a civilizační předpoklady, tak to samozřejmě vytváří normu vnímání světa. Že by bylo dobré, kdybychom se toho už zbavili, a to i za cenu opuštění některých principů, které jsme byli ochotni bránit, protože se nám vlastně v ten okamžik uleví.“

Čtěte také

„Pokud ale ustoupíme, tak nejen, že obětujeme pravděpodobně všechno z toho, co jsme doposud hájili jako výdobytek naší civilizace. Naše civilizace je humanistická, postavená na obraně lidských práv, a jestli od toho ustoupíme, tak civilizaci zahubíme,“ připomíná Dobrovský.

„Naše svobodná demokratická civilizace je neustálý boj o svobodu a demokracii a to není jen floskule, ale čistá pravda. A na to rezignujeme jen kvůli tomu, že se cítíme v nepohodě a že bychom raději volili nějaké extremisty, kteří budou víc dbát na to, aby získali jako cíl své politiky více hlasů a nikoliv jako prostředek k nějakému cíli?“

Až doposud jsme žili v pohodlí – možná trošku na dluh a trošku příliš velkolepě.
Jan Dobrovský

„Prostě žijeme z toho, že si chceme zabezpečit aktuální pohodlí, ve kterém jsme žili – možná trošku na dluh a trošku příliš velkolepě. Tedy na to, co si můžeme ve skutečnosti dovolit. A teď to pohodlí ztrácíme: v pocitu jistoty, materiálně, v nedostatku vize, jak si můžeme zařídit svůj život tak, aby byl v budoucnu bezpečný.“

Dobrovský po začátku ruské invaze na Ukrajinu tvrdil, že ve velkých krizích se rodí nové osobnosti. „Asi ta krize ještě zdaleka není tak velká, jak by byla potřeba, aby se ty nové osobnosti zrodily,“ uvažuje s tím, že takovou osobností je zatím jen ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj.  

Na Západě ale zatím nikdo podobný vidět není.

Čtěte také

„Protože většinově prostě houby trpíme. Taková krize musí způsobit obavy každého z nás: o své zdraví, zdraví našich dětí, možná i o život. Pravděpodobně to tak je, protože jinak si to neumím vysvětlit. Já po tom vůbec nevolám, proboha, nepřeji si to. Ale je pravda, že bez katarze, která by měla být citelná, asi k žádné civilizační změně nebo změně obecného vnímání světa asi nedojdeme.“

„Něco takového se stalo po 2. světové válce, kdy miliony mrtvých, neuvěřitelná celoevropská celosvětová katastrofa s cílevědomým vyvražďováním jedné skupiny obyvatelstva přivedla – během války nebo posléze po válce – k moci skutečné osobnosti, což bylo znát. To znamená, jestli má to utrpení být až takto silné, jestli to má být až taková oběť, to bych si skutečně nepřál. Toužil jsem po tom, aby se to stalo s menšími oběťmi,“ uzavírá Jan Dobrovský.

Celou Osobnost Plus Barbory Tachecí najdete v audiozáznamu.

autoři: Barbora Tachecí , lup

Související