Rusové si myslí, že jsou vyvolení a mají právo na vše. Naději nevidím a ubíjí mě to, přiznává Krupař

Krupař se opakovaně vrací ke dvěma jednotkám, za minometčíky ze 14. brigády a odstřelovači z 53. brigády. „Z minometčíků je velká část po smrti kvůli dronům a leteckým bombám a snajpři už nebojují jako snajpři. Válka se proměnila a jejich role je úplně marginalizovaná. Všude létají drony s nočním viděním nebo termovizí, kteří vojáka v poli snadno detekují a zlikvidují,“ dodává.

Čtěte také

Romancov: Nedovedu si teď představit příměří na Ukrajině. Putin nemá informace o ruské ekonomice

Frontová linie je proto spíše nesouvislá a velmi řídce obsazená. V různě rozesetých bojových postaveních jsou třeba jen dva tři vojáci, kteří jsou ukrytí v bunkru a pozorují situaci před sebou.

„Vyjít nemůžou, jsou tam měsíc nebo i půl roku bez vystřídání a nad nimi létají drony, ukrajinské i ruské. Nejvíc nebezpečné je na ty pozice vůbec dojít,“ vysvětluje.

Vojáci podle něj řeší hlavní každodenní problémy a jediné, co v poslední době zaznamenali z politiky, byly protesty proti prezidentu Volodymyru Zelenskému kvůli zákonu, který ohrožoval nezávislost protikorupčních úřadů.

„Vnímají dva velké nepřátele a často se nemohou rozhodnout, který je větší. Jestli armáda a režim Vladimira Putina, anebo vnitřní nepřítel v podobě darebáků, kteří ničí a rozkrádají Ukrajinu zevnitř,“ všímá si fotoreportér. 

Klíč k míru

Ani před svými ukrajinskými přáteli Krupař prý neskrývá, že podstatnou část života strávil v Rusku. Poprvé ho navštívil v roce 1994 a s ruským šovinismem se setkával na každém kroku, ale přivíral nad ním oči. 

Čtěte také

Zvuk dronu drtí nervy víc než rakety. Než vybuchne, člověk neví, jestli není cílem, popisuje novinář

„Říkal jsem si, že se narodili v jiných podmínkách a Bůh ví, kým bych byl já. Zajímalo mě, když ty lidi potkám, jestli mě neokradou, dají mi najíst, jestli drží slovo. Po 30 letech jsem dospěl k tomu, že to jsou kvality, které nejsou dostačující. Důležité je, jak člověk vnímá sebe a své okolí. Jestli si myslí, že je vyvolený národ a je ochotný kvůli tomu přinášet oběti a ubližovat druhým. Bohužel dnešní Rusko takové je,“ konstatuje.

Přiznává, že má velké obavy o Ukrajinu, ale zabývá se i tím, co bude s Ruskem: „Klíčem k míru na Ukrajině je nějaké lidsky přívětivé Rusko. A já v tuto chvíli nevidím žádnou naději na změnu k lepšímu, což mě ubíjí. Tím spíš, že jsem prožil léta na Sibiři a právě vojáci z těch sibiřských regionů jsou ti, kteří na Ukrajině páchají ty největší ošklivosti.“

Naproti tomu ho na Ukrajině fascinuje obrovské množství odhodlaných, často mladých lidí, kteří nejsou lhostejní.

Čtěte také

O Ukrajině bez růžových brýlí s reportérem Tomášem Forró

„To bychom se mohli učit. Z Ruska si takové záchvěvy pamatuji z počátku tisíciletí, kdy v každém městečku byla nějaká ekologická organizace usilující o zlepšení poměrů, ale z toho nezbylo nic. Na Ukrajině o to strach nemám,“ pokračuje.

Krupař nicméně připouští, že musí neustále uvažovat nad tím, jak o událostech referovat. I na Ukrajině se totiž děje spousta nepravostí, o kterých by se mělo mluvit, zároveň je ale třeba je zasazovat do kontextu.

„Bezesporu je tam korupce. Jeden můj přítel, který se tam snažil podnikat, byl požádán o 30procentní úplatek. Jsme zděšení z toho, jak je Ukrajina zkorumpovaná země, ale mluvme o tom, jak zkorumpované je Rusko. Ruský systém je postavený na korupci a nesvobodě. Když vidíte policajta, tak je vždycky problém. S ukrajinskými jsem ho nikdy neměl,“ uzavírá.

Poslechněte si celý rozhovor v Interview Plus.