Spojené státy nejsou pro vstup Ukrajiny do NATO, Kyjev by tu představu měl odložit, soudí Landovský
V pondělí se v belgické metropoli sejdou ministři obrany států Evropské unie společně s ukrajinským šéfem resortu Denysem Šmyhalem. Ve středu pak v centrále Severoatlantické aliance zasednou ministři obrany států NATO. Všechny schůzky spojuje jedno téma, aktuální situace na Ukrajině a vyjednávání o míru. „Jediný způsob, jak dnes měnit hranice nebo zóny kontroly na Ukrajině, je v tuto chvíli bojem,“ říká pro Český rozhlas Plus Jakub Landovský, bývalý velvyslanec při NATO.
O ukončení války jednali v neděli na Floridě zástupci Ukrajiny a Spojených států. Vedoucí ukrajinské delegace Rustem Umerov schůzku označil za úspěšnou, šéf americké diplomacie Marco Rubio za velmi produktivní. Přinesla podle vás schůzka nějaký posun?
Bohužel úplně velký posun ne. Protože chybí nějaká indikace budoucí ruské reakce.
Čtěte také
Je asi pozitivní, že stále více lidí chápe, že ten plán, který se dostává na veřejnost chaoticky – měl 28 bodů, potom 19 – má podporu ukrajinské strany. To je nesmírně důležité pro to, jak vidět perspektivu pokračování boje Ukrajiny.
Pokud je Ukrajina s tím plánem spokojená, tak je to signál, že by už další aktéři neměli zasahovat do dalších změn. A že by tu měla být koordinovaná snaha přesvědčit Rusko, aby s plánem souhlasilo. Povídání o tom, že je to silně protiukrajinské, padá.
Ale za mě bohužel platí, že Rusko plán znovu odmítne, protože se mu teď vyplatí pokračovat v boji.
Stále tam zůstávají určité sporné body. Podle serveru Axios se několik hodin mezi vyjednavači na Floridě točilo především okolo toho, kde by měla vzniknout hranice s Ruskem. Moskva se netají tím, že je jedním z jejích hlavních požadavků je převzetí Donbasu. Mohla by vůbec někdy Ukrajina v tomto ohledu ustoupit?
Za prvé si nemyslím, že to bude státní hranice v klasickém smyslu. Já si myslím, že bude de facto okupace, a nikoliv de iure změna hranic.
Čtěte také
Jediný způsob, jak dnes měnit hranice nebo zóny kontroly na Ukrajině, je bojem. Nedovedu si představit, že by jedna nebo druhá ze stran odevzdávala část území, které v tuto chvíli kontroluje.
Umím si představit, že to zamrzne, stejně jako zamrzl třeba korejský konflikt, na relativně dlouhou dobu. Umím si i potom představit nějakou výměnu v budoucnu. Ale neumím si úplně představit výrazné dohodou provedené změny současného statu quo na frontě.
Členství v NATO
Dalším sporným bodem jsou Ruskem požadované garance, aby se Ukrajina nikdy nestala členem NATO. Ukrajina budoucí členství v Alianci ukotvila už ve své ústavě. Dokážete si představit, že by se na tom dohodlo pouze NATO s Ruskem navzdory ukrajinskému nesouhlasu?
Úplně stoprocentně. Dokonce půjdu ještě dál. Já si umím představit, že jakákoliv jedna země NATO je schopna tento bod prosadit, protože pro vstup členského státu je třeba konsensus úplně všech. Pokud Spojené státy ve svých návrzích říkají, že na NATO může Ukrajina v tuto chvíli zapomenout, tak to je realita.
Čtěte také
Pokud Evropa říká, že chce změnu tady v tom bodě, tak tahá za mnohem kratší konec provazu. Protože pro ano, musí být všichni a pro ne stačí úplně jeden. I v Evropě jsou státy, které jsou velice silně proti jakékoliv možnosti ukrajinského členství v NATO.
Ukrajinská ústava se může změnit a nemusí, to je věcí suverénního rozhodování Ukrajiny. Ale perspektiva NATO bude nekredibilní. To, co je důležité, je ji teď odložit, aby se stejně jako v případě Finska mohla jednou vrátit. Krvácet na tomto bodě mi přijde z hlediska logiky přijímání do Aliance naprosto zbytečné v tuto chvíli.
Myslíte si, že to je něco, o čem mohl třeba mluvit Viktor Orbán s Vladimirem Putinem v Moskvě?
Dovedu si to představit. Americká zahraniční politika je tady v tom nesmírně ostrá. Ona není pro členství Ukrajiny v NATO. Je to jeden z hlavních bodů, kdy se má Rusku vyjít vstříc ze strany Američanů a Ukrajinců.
Představa vstupu Ukrajiny do Aliance je teď stejně velice nepravděpodobná, budí mnoho otazníků. Já si nedovedu představit, že by to bylo jenom o Maďarsku. Dovedu si představit, že Maďarsko se snaží zužitkovat svoji roli v tomto příběhu vůči Moskvě, ale to není to hlavní. To hlavní je stanovisko Washingtonu.
Do toho všeho jednání teď vstupuje také rozsáhlý korupční skandál na Ukrajině. Francouzský deník Le Figaro píše o tom, že Američané této skutečnosti využívají v nátlaku na Volodymyra Zelenského k přijetí dohody a dávají mu několik možností na výběr. Co si o tom myslíte? Je to pravděpodobné?
To je věc, která se především týká vnitřní podpory Zelenského na Ukrajině. Americká pomoc je pro Ukrajinu absolutně klíčová a je to hrozně silný nátlakový prostředek.
Čtěte také
Američané jsou v tom mnohem jednodušší než ostatní země. Na problémy v byznysu mají trh a na problémy v politice mají volby.
To znamená, že tlak tady bude dál. Varianty dalšího postupu v tomto příběhu jsou výrazné postavy jako prezident Zelenskyj a ty musí počítat s tím, že jejich udržitelnost po válce je nízká. Protože lidé se po válce budou chtít pohnout úplně jiným směrem. Je otázkou, jakým způsobem oni budou plánovat svoji budoucnost.
Timur Mindič (podle agentury Reuters hlavní organizátor korupční skupiny, pozn. red.) byl nejbližší spolupracovník Zelenského a utekl. To je pro Ukrajince, kteří bojují za svou zemi, strašně složitá situace. Nepříjemná. Protože je skoro jasné, že mu nějak bylo umožněno opustit zemi, zatímco oni sami zůstávají a bojují na frontě. Trpí za někoho, kdo si s sebou odnáší kufry peněz. A to je brutálně demoralizující.
Korupce jako systémová věc
K tomu je tady ještě bývalý šéf kanceláře ukrajinského prezidenta Andrij Jermak, který také rezignoval. Byl to on, kdo vedl většinu vyjednávání se spojenci. Nestává se kvůli tomuto korupčnímu skandálu Ukrajina nedůvěryhodným partnerem?
Já jsem sám s Jermakem absolvoval několik jednání, když jsem byl v NATO. Je to původně producent Zelenského pořadů. Je to člověk velice blízko a o jeho vlivu na prezidentskou administrativu na Ukrajině se mluví velice otevřeně.
Čtěte také
Korupce vám nikdy na důvěryhodnosti nepřidá, ani v českém kontextu nebo na Ukrajině. Korupce je problematická v tom, že když se zatýká, tak čeho je to signálem? Toho, že korupce je příliš rozbujelá nebo že už se s tím něco dělá? Je to vždycky o nějaké percepci, o nějakém vnímání korupce.
Bohužel korupce na Ukrajině je systémová věc. To prostě není nahodilé. Je hrozně důležité, aby se tam vracel právní stát, byť je to během války strašně těžké. Protože jinak je velice těžké převzít kohokoliv, aby do mlýnce, kde se prostředky přetavují na ukrajinskou obranu, posílal další, když část prostředků mizí bůhvíkde.
Je to velký problém. Mělo by se s tím něco dělat už během války. Ukrajina s tím už teď něco dělá právě proto, že zatýkání probíhá na nejvyšších místech. Využívat toho pro něco tak strategického, jako je zadržování ruské expanze směrem na Západ, je věc, kterou by si měli všichni dobře rozmyslet. Ale zároveň problém nebagatelizovat nebo říkat, že neexistuje.
Čtěte také
To samé je v Evropě se zabavováním ruských peněz. My se na válku koukáme příliš optikou finančních toků a malinko více by jí slušel vojenský plán, něco dosažitelného. To by i lidé chápali. Debata o válce se instrumentalizuje oběma směry. Ekonomika je důležitá, ale není to to hlavní.
Válka je soubojem vůle, probíhá zbraněmi a ne pouze ekonomickými prostředky. Je potřeba se vrátit k tomu, co chceme, co chce Evropa.
Amerika chce uzavřít mír, co nejrychleji to půjde. Ukrajina chce přežít jako země. A motivem Ruska je Ukrajinu úplně zlomit a postupně destabilizovat i spojenectví Ameriky, Evropy a pokračovat v rozbíjení evropské bezpečnosti.
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
