Velký bojovník a skvělý komentátor. To byl Luboš Dobrovský, disident a diplomat
Život ministra obrany, diplomata a disidenta Luboše Dobrovského byl plný zvratů, podrobně ho přibližuje publicista Pavel Hlavatý. „Rusko stále vnímá středo a východoevropský prostor jako svou sféru vlivu. Nevidět tuto hrozbu znamená zavírat oči před jasnými bezpečnostními riziky a hrozbami.“ Slova, která dnes málokoho zaujmou, protože jsou „jen“ pravdivá. Jenže stojí za to připomenout, že Luboš Dobrovský je pronesl v březnu 2009.
Podobně jasnozřivý odhad měl v létě 2018, když v rozhovoru pro Hospodářské noviny komentoval vládní spojení hnutí ANO Andreje Babiše se sociální demokracií. Ta tehdy tvrdila, že bude v Babišově vládě garantem prozápadního vývoje.
„Kdybychom se rozhodli věřit sociálním demokratům v jejich pokusu o sebevraždu, dopustili bychom se stejného omylu jako ti, kdo uvěřili v prospěšnost jejich spojení s komunisty před sedmdesáti lety,“ řekl k tomu Dobrovský.
O tři roky později se sociální demokracie nedostala ve volbách do Sněmovny.
Rozhlasák a disident
Zásadový, statečný, pracovitý, přátelský, stále plný nápadů, výjimečně charakterní. Tak hodnotili Dobrovského přátelé, když v lednu 2020 zemřel.
Čtěte také
Měl za sebou život plný nečekaných změn. Narodil se v únoru 1932 v Kolíně, koncem 50. let nastoupil do rozhlasu, kde do začátku normalizace Gustáva Husáka působil jako komentátor a zahraniční zpravodaj.
Později byl skladníkem, čističem oken a topičem. Jako jeden z prvních podepsal Chartu 77 a redigoval samizdatové publikace včetně Lidových novin.
V roce 1989 se stal mluvčím Občanského fóra, později nastoupil na ministerstvo zahraničí, od října 1990 do července 1992 byl československým ministrem obrany, po mnoha letech prvním civilistou v této funkci.
Jako náměstek ministra zahraničních věcí Jiřího Dienstbiera se zasloužil o vyjednání dohody o odchodu sovětských okupačních vojsk z Československa, podepsané v únoru 1990.
„Moskva to chtěla řešit v rámci evropského procesu, Občanské fórum prosazovalo odsun jako čistě dvoustrannou, československo-sovětskou záležitost. Sověti na to po úmorných jednáních zejména náměstka ministra zahraničí Luboše Dobrovského přistoupili. Luboš byl velkým bojovníkem," vzpomínal Michael Kocáb.
Dobrovský později vedl kancelář prezidenta Václava Havla a v letech 1996 až 2000 zastupoval Českou republiku jako velvyslanec v Rusku. V roce 2002 ho Havel ocenil Řádem Tomáše Garrigua Masaryka.
Celý životní příběh Luboše Dobrovského si můžete poslechnout v audiozáznamu.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
