Zemřel Luboš Dobrovský. „Člověk, který spolupracoval s StB, je nedůvěryhodný a mravně oslabený," říká v posledním rozhovoru na Plusu

„Mívám pocit, že ona naděje, kterou jsme měli a kterou jsme se také pokoušeli vyvolávat a vytvářet ve veřejnosti, se nenaplňuje. Musíme si uvědomit, že nespokojenost s politiky plyne z toho, že jsme si nezvolili ty správné,“ řekl Luboš Dobrovský v pořadu Osobnost Plus v červnu 2018. Poslechněte si jeho poslední rozhovor.

Luboš Dobrovský v roce 2018 na Českém rozhlasu Plus|foto:Jana Přinosilová,Český rozhlas

„Teď jsme v situaci, kdy se mnozí domnívají, že byli zvoleni ti správní. Cítím však, že přijde okamžik, a to velmi brzy, kdy nám dojde, že znovu byli zvoleni nesprávní a že se budeme muset zamyslet: jak a koho a proč,“ dodává.

Babiš?

Před několika dny vyvolal Luboš Dobrovský zájem veřejnosti i médií, protože odmítl převzít z rukou Andreje Babiše cenu Bezpečnostní rady státu. „Nečekal jsem, že můj dopis premiérovi vzbudí zvlášní zájem. Napsal jsem ho panu Babišovi včas a informoval jsem i skrze jednoho úředníka některé další členy Bezpečnostní rady o tom, že nemíním cenu převzít. A řekl jsem také proč. To bylo ale stále ještě mezi námi,“ uvádí bývalý politik a dále ozřejmuje situaci.

Čtěte také

Luboš Dobrovský: V postojích Václava Havla jsem cítil návrat k hodnotové kontinuitě první republiky

„Ale když jsem potom slyšel zprávu, která říkala, že cena mně byla předána, ale že jsem u toho z neznámých důvodů nebyl, bylo třeba, abych celou věc uvedl na pravou míru. A to se dalo jen tím, že svůj dopis a jeho okolnosti budu publikovat. To, že to vyvolalo takový zájem, je asi proto, že nejsem sám, kdo vidí pana Babiše stejným pohledem.“

Dobrovský, který v dopise premiérovi uvedl, že je Andrej Babiš člověkem, který odmítá respektovat soudní rozsudek a potvrzení jeho udavačtví z doby, kdy byli jeho přátelé za své názory vězněni, nedostal od předsedy vlády odpověď.

Já jsem odmítl...

„Můj názor na pana Babiše je trvalý a s cenou nemá nic společného. Jsem pevně přesvědčen, že člověk, který spolupracoval s StB, a to bez ohledu na to, jestli někoho skutečně výrazně poškodil, je nedůvěryhodný, protože se ukázal být mravně oslabeným. Jediné, co v dané chvíli bylo přijatelné, je odmítnout nabídku spolupráce se Státní bezpečností,“ říká a ještě dodává:

„Mohu to říct, protože mám svou zkušenost. Také mě neustále tlačili k tomu, abych jim něco řekl o tom, s kým a proč se stýkám, co píšu, kdo mně to přináší a co si ode mě odnáší... Odmítl jsem. A nebyl jsem sám. Třeba i můj starší syn byl v podobné situaci a odmítl – bez ohledu na to, že to pro něj bude znamenat určitou existenční potíž,“ podotýká bývalý disident.

Naše společnost snadno slyší na sliby, které jsou pravděpodobně nesplnitelné, a na nenávistné výkřiky našich politiků, mezi než patří i prezident Zeman.
Luboš Dobrovský

Z kotelny na ministerstvo

Barbora Tachecí se v rozhovoru vrací k politické kariéře svého hosta. Ta souvisela s převratem a po dekádách totality opět nabyté demokracie. „Ve chvíli, kdy se Jiří Dienstbier stal ministrem zahraničí, zvedl jsem ve své kotelně telefon a zeptal se ho, zda by bylo možno využít mé znalosti Polska a polštiny, jelikož jsem tam nějakou dobu studoval na Jagellonské univerzitě a docela s chutí bych tam jel pracovat na velvyslanectví. A Jirka pravil: To jo, proč ne, ale nejprve si to odpracuješ. Přijď okamžitě na ministerstvo,“ vypráví Luboš Dobrovský.

Překladatel a novinář se ale namísto vyslance v Polsku stal ministrem obrany. „Nebylo moc času. Naštěstí jsme neměli pochybnosti, my jsme si byli jisti, že víme, co chceme,“ vysvětluje, proč se nebál závazku a cítil se být mužem na svém místě. „V prvních dvou letech bylo to chtění jednoznačné - nalézt cestu, jak vrátit této zemi demokratický způsob řízení státu, a postavit nad všechnu politiku právní principy, na nichž musí být stát založen,“ uvádí politik.

Odchod sovětských vojsk

V začátcích na ministerstvu musel Dobrovský rozhodovat, kdo zůstane a kdo ne. „V době, kdy jsme připravovali odchod sovětských vojsk, tak spolu s námi pracovalo několik generálů, kteří byli členy generálního štábu, a ukázalo se, že jsou to lidé naprosto loajální k nové moci. Někteří dokonce ani neváhali dát střídmě najevo, že si konečně oddechli a veškerou svoji odbornost dali do služeb nového státu.“

Čtěte také

Visegrád musí být zničen. Je nejvyšší čas, aby se seskupení rozpadlo, vyzývá Kocáb

„Bez nich a bez jejich odbornosti by se nám bylo nepodařilo v tak krátké době přesvědčit sovětské partnery, že se jejich vojska vejdou do určitého počtu vlaků, a ty vlaky, že se vejdou na trať, kterou odjedou,“ vzpomíná na vypořádávání se se starým režimem a procesem, kterým ministerstvo obrany a celá armáda musely po převratu projít. Dodává, že právě tito generálové mu později jako ministru obrany pomohli zorientovat se v úřadě.

„Mít moc, to může člověka nějakým způsobem oblažit. Jde o to, jakým způsobem ji užije. Samozřejmě jsem pociťoval uspokojení, když se nám něco zásadního dařilo. Ale že bych byl opojen mocí, to tedy ne. Měl jsem například radost, když se nám podařilo naplnit některé základní požadavky, které vycházely z Vídeňského jednání o snižování počtu zbraňových systémů a počtu vojáků,“ vzpomíná bývalý politik na svůj úřad a kompetence po pádu komunistů v roli prvního demokratického ministra obrany.

Odpovědnost vůči rodině

„Nikdy jsem si tu otázku nekladl tímto způsobem,“ odpovídá novinář na dotaz moderátorky, zda ve svém životě nese příběh svého židovského otce. Ten v době protektorátu přesvědčil svoji ženu, Dobrovského matku, aby s ním formálně rozvedla smíšené manželství, a uchránil tak zbytek rodiny před deportací. 

„To, co cítím jako určitý závazek vůči tátovi, je být odpovědný vůči rodině. Ale takové situace, kterou tehdy zažila má rodina, se neopakují. Tedy jsem to cítil zejména tak, že se nenechám zlomit a že budu, pokud možno, dělat to, co odpovídá mé mravní představě o slušném člověku,“ dodává host.

Proč Luboš Dobrovský nesouhlasí s tím, že v roce 1967 uvěřil komunistům? Poslechněte si celý rozhovor Barbory Tachecí.