Hudební rebelové: Punk a Oi! Spínací špendlíky v socialistickém Československu
Být pankáč v socialistickém Československu znamenalo víc, než nosit číro a poslouchat nebo hrát punk rock. Znamenalo to přivolat na sebe pozornost bezpečnostních složek a vysloužit si nálepku závadová mládež. Prvním českým pankáčům a jejich hledání životního prostoru v rigidní atmosféře normalizace je věnován první díl Tématu Plus ze série Hudební rebelové.
Čtěte také
Punk se vytvořil kolem roku 1974 v New Yorku. A to z různých hudebních zdrojů, které – jak napsal hudební publicista Jon Savage – byly dohromady spojeny spínacím špendlíkem. Z New Yorku se punk záhy dostal přes oceán do Velké Británie, kde se rychle zabydlel. Zde, v zemi tehdy zmítané ekonomickými obtížemi, se z něj stala hudba zejména dělnické mládeže kritizující kapitalismus.
Zanedlouho tahle muzika na tři akordy, na kterou není potřeba mít krásný hlas, překonala železnou oponu a dobyla srdce tamní mládeže. Na konci 70. let tak vznikly první punkové kapely v zemích socialistického tábora.
V Jugoslávii to byli Pankrti nebo Paraf, v Maďarsku Spions, Aurora..; v Polsku The Boors, Kryzys nebo Deadlock. Mezi první východoněmecké kapely se řadí třeba Planlos nebo Schleim-Keim.
Punkové počátky u nás
O českých punkových průkopnících v našem pořadu hovoří hudební historik Radek Diestler z Muzea a archivu populární hudby Popmuseum. „Ta otázka, kde se v Československu poprvé objevil punk, se řeší od prvních pokusů popsat, co se tady od 80. let na hudební scéně dělo,“ naznačuje Diestler, že najít úplně první punkový koncert není snadné.
Čtěte také
Mezi první se tak někdy řadí vystoupení budoucí severomoravské skupiny Radegast v prosinci roku 1977, kde se hrály převzaté punkové kousky. Mezi průkopníky veřejně hrané punkové hudby se někdy počítá také undergroundový Dancing Orchestra of Pepa Janíček, který vystoupil na přelomu let 1977 a 1978 v Nové Vísce u Chomutova a měl v repertoáru několik ze Západu převzatých punkových věcí.
Další prepunkovou formací byl podle Radka Diestlera Dom, nástupce Umělé hmoty. Důležitým milníkem bylo vystoupení skupiny Extempore Mikoláše Chadimy v Libouchci u Ústí nad Labem, kam se sjela mládež z okolí. Akci násilně ukončili esenbáci a členové kapely čelili žalobě.
Mikoláš Chadima později složil písničku s názvem Libouchec, kde se zpívá: „kraj severočeský, zvláště kolem Ústí, tam je rockerův ráj, oni je tam zavíraj“. Reagoval tak nejen na libouchecký koncert, ale ilustroval i fakt, že severní Čechy, zejména pak Teplice byly doslova líhní punkových kapel.
Reportáž
Přesto, jak upozorňuje Radek Diestler, mohli pankáči na přelomu 70. a 80. let existovat relativně nerušeně. První zlom přišel s článkem britského hudebního publicisty Chrise Bohna, který v roce 1980 napsal pro New Musical Express.
Čtěte také
Šlo o reportáž z Bohnovy cesty do Prahy a Budapešti, aby zjistil, jak si tady vede nezávislá rocková hudba. Bohn v článku zmínil první punkové kapely jako zmíněné Extempore a vedle nich Plastic People of the Universe.
Bezpečnostní orgány a strážci socialistické kultury tak nabyli dojmu, že v nových punkových kapelách zde vyrůstají další Plastici, které jen o několik let dřív tak drsně potlačili. Je dnes zajímavým svědectvím – ani ne tak o československé nezávislé hudbě, jako spíš o atmosféře socialistické Prahy. Najdete ho ZDE.
Akce ODPAD
Na začátku 80. let tak odstartoval soustředěný tlak na nové nezávislé hudební skupiny a jejich fanoušky. Jak popisuje historik Miroslav Vaněk, tato činnost spadala pod akci s názvem ODPAD. V archivech bezpečnostních složek lze najít množství materiálů, které o ní svědčí. Například v jednom z materiálů Státní bezpečnosti v Jindřichově Hradci se můžeme dočíst:
Čtěte také
„Jako jeden z nejhlavnějších a nejaktivnějších představitelů směru PUNK ROCK mezi volnou mládeží v Jindřichově Hradci byl zjištěn Bálek Václav. Tento v průběhu zábav a diskoték uvedený směr propaguje, obléká se do tmavého saka, bílé rukavice, brýle obdélníkového tvaru žluté barvy s tmavými skly. Takto vystupoval dne 12. 12. 1982 při pořádání diskotéky v hotelu Grand v Jindřichově Hradci. Tancoval stylem chození z místa na místo, pochodování, kroucení na místě, chvění těla jako při zimnici, oči v sloup, ústa dokořán. Ruce měl pokrčené, které před sebe trhavými pohyby vyrážel. Celkově jeho tanec vypadal jako naprogramovaný robot.“
Více si poslechněte v Tématu Plus. Dozvíte se, že se punk ve výjimečných případech dostal i do médií nebo kdy začal vycházet na gramofonových deskách. Uslyšíte také Davida Matáska, zakladatele první Oi! formace v Československu.
