Jak si herec Petr Čepek „odskočil“ do politiky
V převratných událostech podzimu a zimy 1989 se mnoho lidí dalo do služby zásadních společenských změn. Pro některé to byl odrazový můstek k politické funkci, pro jiné k rozjezdu podnikání – a někteří jen „prošli“ dějinami, splnili úkol a vrátili se do jistějších vod.
Takový byl i příběh herce Petra Čepka (1940-1994), který po máločem toužil tolik, jako po tom, aby s kolegy mohl hrát divadlo. Jenže nejlepší léta prožil v době, kdy to s divadlem nebylo jednoduché. Čepek to poznal už na Divadelní fakultě Akademie múzických umění, když se v roce 1962 jako jediný odmítl podepsat pod prohlášení, které odsuzovalo chování studenta Ladislava Mrkvičky během studentského majálesu.
Čtěte také
Čepek odešel ze školy, aniž se dostavil ke státnicím. V polovině 60. let stál u zrodu pražského Činoherního klubu, ve kterém působil až do předčasné smrti; prožil s divadlem období mimořádné slávy doma i ve světě i trpká léta normalizace, kdy s kolegy hráli v kusech, za které se styděli.
Právě v období nastupující normalizace Čepek odmítl jednu z klíčových rolí v poslední desítce třicetidílného estébáckého opusu o majoru Zemanovi. Roli nakonec vzal Petr Štěpánek a Čepek si několik let v českém filmu nezahrál. Účinkovat mohl na divadle a v televizi, filmové role dostával na Slovensku.
Věřím, napsal Čepek
V roce 1989 byl Čepek uznávanou hereckou autoritou. Na jaře podepsal dopis, který žádal propuštění Václava Havla z vězení, v létě i s manželkou podepsali petici Několik vět a v listopadu 1989 stál u zrodu Občanského fóra. Byl také členem Havlova týmu při setkání opozice s představiteli vlády. V tomto případě s premiérem Ladislavem Adamcem v neděli 26. listopadu 1989 v Modrém salónku Obecního domu v Praze.
Publicista Jan Rejžek v roce 2014 vzpomínal, že mu Petr Čepek později řekl: „Pořád jsem měl pocit, že každý krok, který uděláme chybně, se hned zúročí a zapíše do letopisů. Měl jsem sedět co nejblíž Václava Havla, který měl strach, že nebude schopen vyjádřit se lapidárně, a pomoci mu, kdyby měl trému, ale samozřejmě to nebylo potřeba.“
Čepek také několikrát promluvil na různých mítincích, nechal na sebe křičet komunistické družstevníky na sjezdu JZD. A když byl Václav Havel zvolen prezidentem, rozloučil se Čepek krátkou úvahou v Mladé frontě s titulkem Věřím se svým „pohostinským vystoupením“ v politice, aby se mohl vrátit k divadlu.
Politické angažmá Petra Čepka v roce 1989 a to, jak politika ovlivňovala jeho život, připomíná v pořadu Portréty historik Petr Blažek.
Související
-
Sekretariát ÚV KSČ jako slepé střevo. Listopad 1989 očima šéfredaktora Rudého práva
Víme už vše o listopadu 1989 a detailech pádu komunistické moci? Nové informace přináší i deník tehdejšího šéfredaktora Rudého práva Zdeňka Hořeního.
-
Listopad 1989 a čekání na poslední slovo armády
Jednou z otázek, kterou si kladli demonstranti v ulicích v listopadu 1989, byla i ta, jak se zachová armáda?
-
Jakešův projev na Červeném Hrádku je nezapomenutelný. V roce 1989 toho ale řekl víc
Jedním z klíčových hráčů politické scény byl v prvních dnech po 17. listopadu 1989 tehdejší šéf komunistů Miloš Jakeš. Jaké opravdu byly jeho projevy?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
